34 C 267/2021-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 37 200 Kč (dlužná jistina ve výši 25 000 Kč a úrok a poplatky ve výši 12 200 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právniceká osoba] [jméno]“) uzavřela s žalovaným dne 28. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které [právniceká osoba] [jméno] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [právniceká osoba] [jméno] půjčenou částku a dále částku ve výši 20 000 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 5 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso ve výši 10 000 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 7 800 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 25 000 Kč úrokem ve výši 18,95% ročně dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od 16. 1. 2021. Pohledávka za žalovaným byla [právniceká osoba] [jméno] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 1 934,48 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 842,19 Kč, úrok ve výši 18,95% ročně z částky 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právniceká osoba] [jméno] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě. 2. Jelikož je žalovaný státním příslušníkem Ukrajiny, jedná se o věc s cizím prvkem. Soud tedy nejdříve zkoumal, zda je dána pravomoc českých justičních orgánů k rozhodování o této věci. Podle Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech zveřejněné sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s. (dále jen„ Smlouva“) konkrétně podle článku 1 odst. 1 písm. a) se za občanské věci považují věci, které vznikají z občanskoprávních, rodinněprávních, pracovněprávních a obchodněprávních vztahů. Podle článku 48 odst. 1, 2, 3 Smlouvy se smluvní závazkové vztahy řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou případů uvedených v odst. 3 tohoto článku. Pro řízení o sporu ohledně nemovitého majetku, který vznikne ze smluvních vztahů, o nichž pojednává odst. 2 tohoto článku, justiční orgán použije právní řád té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. Podle článku 48 odst. 5 Smlouvy pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Vzhledem k tomu, že žalovaný má bydliště na adrese [adresa], je dle článku 48 odst. 5 Smlouvy dána pravomoc českých soudů k rozhodování o této věci a spor se bude rozhodovat ve smyslu článku 48 odst. 5 Smlouvy dle českého práva. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že [právniceká osoba] [jméno] uzavřel dne 28. 6. 2019 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 25 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 20 000 Kč, který tvoří úrok ve výši 5 000 Kč, částka za administrativní činnosti ve výši 5 000 Kč, částka za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč). Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 45 000 Kč (25 000 Kč + 20 000 Kč) v 60 týdenních splátkách po 750 Kč RPSN činila u této zápůjčky 206,15 %. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný uhradil částku ve výši 7 800 Kč, která byla započtena částečně na úrok a částečně na poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je žije sám v nájmu, má učňovské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 11 346 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 6 200 Kč. Žalovaný pracoval jako manipulant na hlavní pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2019 a zaměstnání bylo ověřeno osobně. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právniceká osoba] [jméno] postoupil dne 15. 1. 2021 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 19. 2. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních