34 C 269/2021-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 29 307 Kč (dlužná jistina ve výši 19 429,22 Kč a úrok a poplatky ve výši 9 877,78 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovaným dne 20. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] půjčenou částku a dále částku ve výši 26 227 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 11 206 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 12 614 Kč a náklady za komfortní splácení ve výši 2 407 Kč), a to v 24 měsíčních splátkách po 2 510 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 20. 5. 2020 ve výši 2 497 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 30 920 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 19 429,22 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle Smlouvy o zápůjčce, a to od 21. 5. 2020, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 3 318,08 Kč (úrok ve výši 29% ročně z částky 19 429,22 Kč od 21. 5. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 417,86 Kč (úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 19 429,22 Kč od 28. 9. 2019 do 18. 12. 2020), úrok ve výši 29% ročně z částky 19 429,22 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 19 429,22 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným) v zákaznické kartě. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se jednání soudu zúčastnila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřel dne 20. 5. 2018 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 34 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 26 227 Kč, který tvoří úrok ve výši 11 206 Kč, částka za administrativní činnosti ve výši 12 614 Kč a částka za komfortní splácení ve výši 2 407 Kč). Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 60 227 Kč (34 000 Kč + 26 227 Kč) v 24 měsíčních splátkách po 2 510 Kč. Žalovanému byla vyplacena částka 34 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. RPSN činila u této zápůjčky 83,52 %. Žalovaný smlouvu o zápůjčce vlastnoručně podepsal. 4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný je ženatý, žije na ubytovně, má učňovské vzdělání a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 10 000 Kč, měsíčně splácí částku ve výši 1 500 Kč za zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaný pracoval jako skladník na hlavní pracovní poměr. Žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjčce předložil potvrzení o příjmu za období březen až květen 2018. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] postoupil dne 18. 12. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 6. 1. 2021. Žalovanému byla zaslána dne 28. 6. 2021 předžalobní upomínka. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalovaného (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalovaného, zda žalovaný splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaný při sjednávání úvěru předložil, je pracovní smlouva a výplatní pásky za poslední tři měsíce. Vzhledem k tomu, že tyto listiny soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalovaného je