34 C 290/2021-15 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 41 180 Kč (dlužná jistina ve výši 31 613,76 Kč a poplatky a pojištění ve výši 9 566,24 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba] [jméno]“) uzavřela s žalovanou dne 23. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] na základě které [právnická osoba] [jméno] poskytl žalované finanční prostředky ve výši 33 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] [jméno] půjčenou částku a dále částku ve výši 27 180 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 6 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 6 600 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 200 Kč a poplatek za pojištění [název pojištění] [anonymizováno] ve výši 780 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 1 003 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30. 6. 2018. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 19 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] [jméno] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny ve výši 31 613,76 Kč žádá úrok ve výši 8 771,45 Kč (úrok ve výši 19,32% ročně z částky 31 613,76 Kč od 18. 8. 2019 do 15. 1. 2021), kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 540,09 Kč (úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 31 613,76 Kč od 18. 8. 2019 do 15. 1. 2021), úrok ve výši 19,32% ročně z částky 31 613,76 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 31 613,76 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] [jméno] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v zákaznické kartě. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu zúčastnila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] uzavřel dne 23. 6. 2018 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 33 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 27 180 Kč, který tvoří úrok ve výši 6 600 Kč, odměna za administrativní činnost ve výši 6 600 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 200 Kč a poplatek za pojištění [název pojištění] [anonymizováno] ve výši 780 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 60 180 Kč (33 000 Kč + 27 180 Kč) v 60 týdenních splátkách po 1 003 Kč. Žalované byla vyplacena částka 33 000 Kč v hotovosti. RPSN činila u této zápůjčky 214,87 %. Žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru vlastnoručně podepsala. 4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná je rozvedená, má základní vzdělání a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 15 707 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 10 690 Kč (výdaje na bydlení 2 200 Kč, osobní výdaje 5 500 Kč a splátky jiných úvěrů 2 990 Kč). Žalovaná pracovala jako lisař na hlavní pracovní poměr. Žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru předložila výplatní pásky. Zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [jméno] postoupil dne 15. 1. 2021 na žalobkyni pohledávku za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována oznámením ze dne 19. 2. 2021. Žalované byla zaslána dne 13. 5. 2021 předžalobní upomínka. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřila úvěruschopnost žalované (např. v systému NRKI, SOLUS, vyžádáním dalších dokladů, vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, atp.). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Avšak jediné doklady, které jsou uvedeny v zákaznické kartě a které žalovaná při sjednávání úvěru předložila, je pracovní smlouva a výplatní pásky. Vzhledem k tomu, že tyto listiny soudu předloženy nebyly, soud vychází z předpokladu, že tímto dokladem bylo potvrzeno, že příjem žalované je ve výši 15 707 Kč měsíčně.