34 C 296/2022-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 14 644,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřela s žalovanou dne 25. 11. 2019 smlouvu o úvěru a na základě té poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč vrátit do 25. 12. 2019, což nesplnila. K uzavření smlouvy o úvěru došlo elektronicky prostřednictvím zřízení účtu na webových stránkách [webová adresa]. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, což bylo žalované řádně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2022. Věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 25. 11. 2019 soud zjistil, že původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu, ve které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 7 644,70 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku do 25. 12. 2019 RPSN činila u této zápůjčky 9 088,10 %. 4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 26. 11. 2019 byla na účet žalované č. [bankovní účet] připsána pod [variabilní symbol] platba ve výši 7 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že věřitel postoupil dne 18. 3. 2021 na žalobkyni pohledávku za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována oznámením ze dne 20. 1. 2022. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 6. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 15. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že původní věřitel řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele – žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. že si neověřil úvěruschopnost žalované (např. vyžádáním informace od dalších věřitelů žalované, zda žalovaná splácí své předchozí závazky řádně a včas, výpisy z bankovních účtů, nájemní smlouvou, pracovní smlouvou atp.). Z doložených listin není zřejmé, zda byla žalovaná dotazována na své rodinné, pracovní a jiné poměry, jaké jsou její měsíční příjmy a výdaje, zda má nějaké vyživovací povinnosti, další závazky, a zda tyto informace byly věřitelem ověřeny. Žalobkyně sice soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána, ale soudu žádné důkazy předloženy nebyly. 16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by původní věřitel postupoval v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti proběhlo pouze formálně (lustrací ve veřejně dostupných databázích), kdy další okolnosti zkoumány nebyly, resp. nebyly soudu doloženy, je důsledkem takového postupu věřitele neplatnost úvěrové smlouvy. Tato neplatnost je ve smyslu § 588 o. z. neplatností absolutní, neboť takový postup odporuje zákonu a i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek, když pomíjí požadavek na ochranu spotřebitele (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 217/2018 ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 17. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 o. z. tak má žalobkyně nárok pouze na vrácení jistiny, tj. nárok na vrácení toho, co bylo žalované skutečně poskytnuto, po odečtení přijatých plateb od žalované (půjčeno 7 000 Kč, zaplaceno 0 Kč). Proto soud žalobkyni přiznal částku 7 000 Kč a dále ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť ji s ohledem na shora uvedené shledal nedůvodnou. 18. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy ne/úspěch účastníků ve věci je přibližně stejný (výrok III.).