34 C 304/2021-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalované zaplacení částky 35 009 Kč (dlužná jistina ve výši 22 124,34 Kč a úrok a poplatky ve výši 12 884,66 Kč) s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela s žalovanou dne 17. 8. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytl žalované finanční prostředky v hotovosti ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit [právnická osoba] půjčenou částku a dále částku ve výši 32 019 Kč (tj. kapitalizované úroky ve výši 9 803 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 12 036 Kč, částku za flexibilní splácení ve výši 10 180 Kč), a to v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 17. 2. 2019. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Celkem žalovaná uhradila částku 36 510 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou zcela uhrazena, úročí se dlužná jistina ve výši 22 124,34 Kč úrokem ve výši 29% ročně dle smlouvy o zápůjčce, a to od 18. 2. 2019, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla [právnická osoba] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně po žalované kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 14 040,67 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 519,96 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 22 124,34 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 22 124,34 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovanou) v zákaznické kartě. 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalované, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat a v kladném případě zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaná ke dni podání žaloby zdržovala na území České republiky na adrese [adresa žalované], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] uzavřel dne 17. 8. 2017 s žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytl částku 40 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 32 019 Kč, který tvoří úrok ve výši 9 803 Kč, částka za administrativní činnosti ve výši 12 036 Kč, částka za flexibilní splácení ve výši 10 180 Kč). Žalovaná se zavázala splatit celkovou dlužnou částku ve výši 72 019 Kč (40 000 Kč + 32 019 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč RPSN činila u této zápůjčky 127,43 %. Žalovaná úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsala. Žalovaná uhradila částku ve výši 36 510 Kč. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná je vdova, žije v nájemním bytě, má základní vzdělání. Dále žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 11 477 Kč a další příjem domácnosti činí 20 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 5 000 Kč. Žalovaná pracovala jako montážní dělník na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [anonymizováno] postoupil dne 18. 12. 2020 na žalobkyni pohledávku za žalovanou a o tomto postoupení byla žalovaná informována oznámením ze dne 6. 1. 2021. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka. 7. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřeb