35 C 105/2022-11 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Žalobkyně se na žalované domáhá úhrady dluhu ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizováno] [právnická osoba]) a žalovanou. Původní věřitel poskytl žalované prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit v 39 týdenních splátkách po 205 Kč (tj. celkem 7 995 Kč, což představuje dluh na jistině a souhrnný poplatek za půjčku ve výši 4 895 Kč). Žalovaná na dluh uhradila 3 100 Kč, tuto částku věřitel započetl na sjednaný poplatek a část jistiny. Zbývá tedy uhradit 4 895 Kč a dále úrok z prodlení z této částky v zákonné výši. Smlouvou ze dne [datum] postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy [právnická osoba] [anonymizováno] a ta ji smlouvou z [datum] postoupila žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována přípisem ze 17. 9. 2018. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o. s. ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o půjčce, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek s přílohou a potvrzením, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena mezi žalovanou, jako dlužníkem, a společností [právnická osoba], jako věřitelem, smlouva o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované půjčku ve výši 5 000 Kč, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit poplatek ve výši 2 995 Kč. Splatnost celé částky 7 995 Kč byla sjednána na 39 týdenních splátek po 205 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že pohledávka přešla na [právnická osoba] [anonymizováno] a dále na základě smlouvy z [datum] na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky s poštovním podacím lístkem. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění do 31.12.2013. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. Podle § 52 odst. 1 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou je nutné posuzovat, jako smlouvu spotřebitelskou v souladu s ustanovením § 52 a násl. obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaná měla žalobkyni z titulu půjčky vrátit částku celkem 7 995 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku 4 895 Kč na jistině, kterou žalovaná žádným způsobem nesporovala, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 3 100 Kč. Soud má ze smlouvy o půjčce za opodstatněný požadavek na vrácení dlužné jistiny. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“ ve výši 2 995 Kč. Takové plnění nebylo upraveno hmotným právem, tedy ustanovením citovaného obč. zák., kterým se řídí vztahy dle smlouvy o půjčce. Poplatek není žádným způsobem blíže specifikován a odůvodněn. Není zřejmé, zda se např. jedná o náklady či kapitalizovaný úrok. Ujednání je tedy neplatné pro neurčitost dle § 37 obč. zák. Dále soud posuzuje takový nárok jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, tak výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá. Za této situace nelze dovodit, že by se jednalo o nějaké konkrétní účelně vynaložené náklady. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce, když fakticky zakrýval cenu za poskytnutí půjčených peněz a tím znemožnil spotřebiteli porovnat nabídky různých finančních institucí. Pokud by byl poplatek vzat ve svém souhrnu 2 995 Kč jako kapitalizovaný úrok z půjčených 5 000 Kč, odpovídá pak téměř 60 % úroku ročně, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Z těchto všech důvodů soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 2 995 Kč, odpovídající nesplacenému poplatku. Žalobě tedy soud vyhověl co do neuhrazené části jistiny ve výši 1 900 Kč s úrokem z prodlení za dobu po účinnosti prvního převodu pohledávky (1. 7. 2015, přičemž výše stanoveného úroku odpovídá tomu, že k prodlení došlo již v roce 2006), jak jej požadovala žalobkyně, ve zbylé části musel žalobu s ohledem na neurčitost a nezákonnost ujednání zamítnout. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto bylo o nákladech řízení rozhodnuto tak, jak je ve výroku III. uvedeno.