37 C 172/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se žalobou podanou dne 28.3.2022 domáhal na žalované zaplacení částky 14 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalované poskytl dne 28.12.2021 na její žádost ze dne 20.12.2021 spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, splatný původně dne 30.1.2022. Žalovaná dosud neuhradila ničeho. Totožnost žalované měla být ověřena pomocí ověřovací platby 1 Kč, kterou měla žalovaná odeslat ze svého bankovního účtu, a dále z kopie jejího občanského průkazu. Žalovaná se měla zavázat vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 5 340 Kč. Žalobce uvedl, že žalované odeslal dvě upomínky, v souvislosti s čímž mu vznikl nárok na náhradu za vynaložené náklady v paušální částce 450 Kč, resp. 650 Kč (celkem tedy 2 upomínky za částku 1 100 Kč). Pohledávka měla být předána k inkasnímu řízení inkasní agentuře, proto žalobce žalovanému s odkazem na čl. 7 smlouvy naúčtoval také částku 1 500 Kč (poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů). Žalobce se dále po žalovaném domáhá částky 1 500 Kč na smluvní pokutě s odkazem na čl. 7 smlouvy. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se nedostavila. 3. Soud provedl k důkazu listiny navržené žalobcem (smlouva o spotřebitelském úvěru z 28.12.2021, posouzení úvěruschopnosti žadatele, předsmluvní informace, předžalobní upomínka, rozpis účelně vynaložených nákladů na upomínání, potvrzení o provedených platbách, upomínky, kopie výplatní pásky žalované, kopie OP žalované, výpis z centrální evidence exekucí) a zjistil, že žalovaná měla žalobci na účet zaslat částku 1 Kč, žalobce žalované pak částku 5 000 Kč. Z textu smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato měla být podepsána stranami digitálně, koresponduje s předsmluvními informacemi, a žalovaná byla o úhradu tvrzeného dluhu před podáním žaloby upomenuta. 4. Soud však dospěl k závěru, že žalobce dostatečně neprokázal tvrzení o uzavření smlouvy s žalovanou, na jejímž základě jí měl poskytnout částku 5 000 Kč a sjednat další smluvní ujednání v podobě poplatku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované na její účet zaslal částku 5 000 Kč a žalovanou vyzval k vrácení (mimo jiné) této částky. Nelze s jistotou dojít k závěru, jaké smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace dostatečně neautentizuje a neidentifikuje osobu, se kterou měl žalobce ujednat konkrétní smluvní ujednání. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahuje ověřovací platba 1 Kč, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalované, s čím žalovaná jako tvrzený účastník smluvního vztahu vyjádřila souhlas tím, že zaslala ověřovací platbu 1 Kč, chybí zde jakési časové razítko, které by kvalifikovaně zaručovalo, že od daného okamžiku nedošlo ke změně textu tvrzené smlouvy o úvěru, resp. návrhu takové smlouvy. V takové podobě, v jaké byl text smlouvy o úvěru předložen soudu, není dostatečně zajištěna nezměnitelnost smluvního ujednání, naopak lze velice snadno vytvořit v textovém editoru podobný dokument, včetně příslušné podpisové doložky žalované, příp. i uvedení IP adresy. 5. Dále soud zkoumal žalovaný závazek s ohledem na výši poplatku za poskytnutí úvěru. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 39 % ročně, který nebyl žalobou uplatněn. 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Soud neshledal důvodným nárok na zaplacení„ poplatku“. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 580 o. z. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši tohoto poplatku. Z tvrzení žalobce nelze dovodit, že by poplatek byl stanoven podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění jiných činností úvěrujícího. Soud dospěl k závěru, že žalobce takovýmto způsobem obchází zákon a takto navyšuje své profity, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů úvěru. Pokud by byl poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by více než 100 % úvěru, a to nikoli ročně, ale za dobu necelých dvou měsíců, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud považuje úrok za lichevní a má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů úvěru. 8. Soud tak vycházel z toho, že žalované byla částka 5 000 Kč poskytnuta bez právního důvodu, v takovém případě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, která je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Právní posouzení vyplývá z ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. V této části žalobě vyhověl, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť v řízení nebyl prokázán smluvní vztah mezi účastníky, který by zakládal nárok žalobce na zaplacení dalších nároků, ať už poplatku za poskytnutí úvěru, či smluvní pokuty a tvrzených nákladů spojených s vymáháním pohledávky. 9. Výrokem II. soud žalobu zamítl pro tvrzený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 340 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu a smluvní poplatek z prodlení. Jak je shora uvedeno, nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, a nemohlo být tedy prokázáno ani platné sjednání poplatku, nákladů na vymáhání dluhu a smluvní pokuty. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud, podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci převážný úspěch, avšak náklady jí v řízení nevznikly.