38 C 222/2022-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela elektronickými prostředky smlouvu o úvěru, žalovanému poskytla 5 000 Kč za poplatek ve výši 1 000 Kč, celková výše úroků činí dle žalobkyně 2 849 Kč, žalobkyně požaduje také náklady spojené s vymáháním a smluvní pokuty, celkem 9 212 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobkyně má za to, že písemná forma smlouvy byla dodržena a obsahuje také podpis, který žalovaný zadal ve formě unikátních přihlašovacích údajů. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 20. 9. 2021 odeslala na účet žalovaného částku 5 000 Kč, v části„ Podpisy stran“ je u klienta [celé jméno žalovaného] uveden text„ Elektronicky podepsal (a) [jméno] [celé jméno žalovaného] 20. 9. 2021, 16:39:18. Není zřejmé z důkazů předložených žalobkyní, jak byl elektronický podpis žalovaného vytvořen a ověřen, o procesu podepisování neobsahuje spis žádný důkaz, žalobkyně předložila soudu pouze kopie občanského průkazu. V ust. čl. 4 je upraveno splácení úvěru tak, že dlužník je povinen uhradit každý měsíc minimálně jednu pětinu dlužné částky. RPSN činila dle smlouvy 519%. Soud má také za zjištěné, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z výplatních pásek žalovaného za červen a červenec 2021, z nichž vyplývá, že žalovaný u celkem 4 zaměstnavatelů pobíral v červenci 2021 celkem 28 568 Kč a v červnu 2021 celkem u třech zaměstnavatelů ve výši 19 138 Kč. Žalovaný nesplatil žádnou částku. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. K dodržení písemné formy smlouvy uzavřené v souladu s § 1824 a násl. o.z. distančním způsobem má soud výhrady nejen s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, v němž je uvedeno, že formulář vystavený na webových stránkách žalobkyně nevyhovuje požadavku adresnosti návrhu na uzavření smlouvy podle § 43a odst. 1 obč. zák., neboť není určen (adresován) konkrétní osobě (osobám). Soud se ve své argumentaci v obdobných případech ztotožňuje s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2016, č.j. 17 Co 390/2016-145, nepřisvědčil žalobkyni, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo autorizací transakce SMS zprávou. Z údajů obsažených v souboru xls totiž nelze podle citovaného rozhodnutí dospět k závěru, že by k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím telefonu žalovaného, na nějž byl odeslán autorizační kód. Samotná evidence telefonního čísla jako čísla náležejícího žalovanému (vedená právní předchůdkyní žalobkyně) při absenci jiných důkazů, které by tento závěr podporovaly, nedostačuje k prokázání, že evidované telefonní číslo patřilo právě žalovanému. Ohledně elektronického podpisu, který v daném případě představuje číselný kód sám o sobě nijak nespojený s osobou žalovaného, soud konstatuje roztříštěnost praxe jednotlivých soudů a současně absenci sjednocující judikatury, proto jeho platnost nezpochybňuje. Zákon o spotřebitelském úvěru však současně v § 105 odst. 1 požaduje, aby poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytl spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Při nedodržení tohoto ustanovení je v souladu s § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zápůjční úrokovou sazbou repo sazba uveřejněná Českou národní bankou platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší; k ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. V případě platné smlouvy by tak byla jistina úročena pouze repo sazbou a soud by obdobně nemohl žalobkyni přiznat ostatní nárokované platby (poplatky, úroky, pokuta), neboť žalobkyně nevyhověla (resp. neprokázala vyhovění) požadavku poskytnutí smlouvy spotřebiteli dle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má ale za to, že v dnes projednávané věci žalobkyně vůbec neprokázala, že smlouvu o úvěru podepsal právě žalovaný, který by se také seznámil se všemi podmínkami spotřebitelského úvěru včetně všech nákladů na jeho poskytnutí, tedy i RPSN ve výši několika stovek procent. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy, ve znění předloženém žalobkyní. 6. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o jistině ve výši 5 000 Kč poskytnuté žalobkyní žalovanému. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný z poskytnuté jistiny neuhradil žádnou částku, proto soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal částku 5 000 Kč a žalobu do částky 4 212 Kč s příslušenstvím zamítl. 7. Žalobkyni je jistě známo jako účastníkovi níže zmíněného řízení, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – [anonymizováno] [právnická osoba] v . [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V dnes projednávané věci žalobkyně zjišťovala příjmy, není ale zřejmé, že by jakkoli zjišťovala výdaje žalovaného (viz k tomu také rozsudek Soudního dvora Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další)), z nedostatečných podkladů tak žalobkyně nebyla schopna řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, i z tohoto důvodu by pak bylo na místě považovat smlouvu o úvěru za neplatnou. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal per analogiam i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně úspěšné žalobkyni (aritmeticky z 54 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení snížené na 8%, tedy ve výši 119 Kč. Celkové náklady řízení dosáhly výše 1 489 Kč a podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právní zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 189 Kč odpovídající 21 % DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.