38 C 244/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s její právní předchůdkyní uzavřel dne 12. 6. 2015 smlouvu o bankovních produktech službách, žalovanému byl poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný překročil úvěrový limit o 24 628,35 Kč a nesplácel úvěr. Právní předchůdkyně dluh převedla na nový úvěrový účet, který žalovaný také nesplácel, dne 7. 7. 2020 úvěr zesplatnila. Žalovaný dluh uznal co do důvodu i výše. Dne 16. 9. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá nesplacené jistiny ve výši 24 628,35 Kč, smluvní pokuty ve výši 600 Kč, smluvního úroku ve výši 14,9% ročně od 17. 9. 2021 a zákonného úroku. 2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 22. 9. 2022 v nepřítomnosti žalovaného (§101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný, ač řádně vyrozuměn o termínu jednání, se neomluvil, soud rozhodl s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 12. 6. 2015 (č.l. 12) bylo zjištěno, že [právnická osoba] (dále„ právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo„ banka“) zřídila žalovanému účet pro platební styk. Z listiny označené jako„ Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi bankou a klientem dne 12. 6. 2015“ (č.l. 13) bylo zjištěno, že banka poskytla žalovanému limit přečerpání účtu o 5 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 21,99% ročně a RPSN 33,12%. Z výpisu účtu žalovaného ze dne 15. 9. 2021 (č.l. 15 p.v.) bylo zjištěno, že nesplacený zůstatek na účtu žalovaného činí 24 628,35 Kč, pokuty 600 Kč. Z výpisu účtu žalovaného ze dne 16. 9. 2021 (č.l. 15) bylo zjištěno, že nesplacený zůstatek na účtu žalovaného činí 24 628,35 Kč, pokuty 600 Kč. Z výpisu účtu žalovaného ze dne 17. 9. 2021 (č.l. 14 p.v.) bylo zjištěno, že nesplacený zůstatek na účtu žalovaného činí 24 628,35 Kč, pokuty 600 Kč. Z výpisu účtu žalovaného ze dne 20. 9. 2021 (č.l. 14) bylo zjištěno, že nesplacený zůstatek na účtu žalovaného činí 24 628,35 Kč, pokuty 600 Kč. Z oznámení ze dne 9. 7. 2020 (č.l. 16) bylo zjištěno, že banka prohlásila úvěr č. [bankovní účet] na částku 24 628,35 Kč za splatný dne 7. 7. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 9. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byl postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 bylo zjištěno, že banka oznámila žalovanému, že na žalobkyni postoupila pohledávku ze smlouvy [číslo]. 4. Soud má za zjištěné, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy ze dne 12. 6. 2015 úvěr s rámcem 5 000 Kč, který byl žalovaný oprávněna čerpat a zavázal se jej splácet spolu s úroky ve výši 21,99% ročně, RPSN činilo 33,12%. Úvěruschopnost žalovaného byla zjišťována pouze z jeho prohlášení, nebyla doložena listinami. Žalovaný čerpal finanční prostředky, splátky ale nehradil, banka zesplatnila neuhrazenou částku dne 7. 7. 2020. Dne 15. 9. 2021 banka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je jako postupník aktivně legitimována k podání žaloby, smlouva o úvěru byla uzavřena platně, žalovaný neuhradil čerpanou jistinu, pokuty ani úrok, žaloba byla podána důvodně, a proto jí soud vyhověl. 11. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení ve výši 2 462 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 010 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné.