38 C 295/2022-61 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela elektronickými prostředky smlouvu o úvěru, žalované poskytla 19 750 Kč za poplatek ve výši 20% z dlužné částky, výše úroků činila dle žalobkyně 20% měsíčně. Žalovaná se zavázala hradit splátky v minimální výši 1/5 z dlužné částky. Žalovaná uhradila celkem 48 775 Kč. Žalobkyně má za to, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaná na základě úvěrové smlouvy ze dne 15. 4. 2020, s úvěrovým limitem 50 000 Kč, čerpala celkem částku 19 750 Kč, v části„ Podpisy stran“ je u klientky [celé jméno žalované] prázdné místo. Není zřejmé z důkazů předložených žalobkyní, že by byl elektronický podpis žalované vytvořen a ověřen, o procesu podepisování neobsahuje spis žádný důkaz, žalobkyně předložila soudu pouze kopie občanského průkazu žalované. V ust. čl. 4 je upraveno splácení úvěru tak, že dlužník je povinen uhradit každý měsíc minimálně jednu pětinu dlužné částky. RPSN činila dle délky čerpání 198% (1 den) - 756% (31 dnů). Soud z důkazů předložených žalobkyní nezjistil (a žalobkyně to ostatně ani netvrdila), že by žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, její příjmy, výdaje a závazky. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. K dodržení písemné formy smlouvy uzavřené v souladu s § 1824 a násl. o.z. distančním způsobem má soud výhrady nejen s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, v němž je uvedeno, že formulář vystavený na webových stránkách žalobkyně nevyhovuje požadavku adresnosti návrhu na uzavření smlouvy podle § 43a odst. 1 obč. zák., neboť není určen (adresován) konkrétní osobě (osobám). Soud se ve své argumentaci v obdobných případech ztotožňuje s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2016, č.j. 17 Co 390/2016-145, nepřisvědčil žalobkyni, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo autorizací transakce SMS zprávou. Z údajů obsažených v souboru xls totiž nelze podle citovaného rozhodnutí dospět k závěru, že by k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím telefonu žalovaného, na nějž byl odeslán autorizační kód. Samotná evidence telefonního čísla jako čísla náležejícího žalovanému (vedená právní předchůdkyní žalobkyně) při absenci jiných důkazů, které by tento závěr podporovaly, nedostačuje k prokázání, že evidované telefonní číslo patřilo právě žalovanému. Ohledně elektronického podpisu, který v daném případě představuje číselný kód sám o sobě nijak nespojený s osobou žalovaného, soud konstatuje roztříštěnost praxe jednotlivých soudů a současně absenci sjednocující judikatury, proto jeho platnost nezpochybňuje. Zákon o spotřebitelském úvěru však současně v § 105 odst. 1 požaduje, aby poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytl spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Při nedodržení tohoto ustanovení je v souladu s § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zápůjční úrokovou sazbou repo sazba uveřejněná Českou národní bankou platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší; k ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží. V případě platné smlouvy by tak byla jistina úročena pouze repo sazbou a soud by obdobně nemohl žalobkyni přiznat ostatní nárokované platby (poplatky, úroky, pokuta), neboť žalobkyně nevyhověla (resp. neprokázala vyhovění) požadavku poskytnutí smlouvy spotřebiteli dle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 6. Soud má za to, že v dnes projednávané věci žalobkyně vůbec neprokázala, že smlouvu o úvěru podepsala žalovaná, která by se také seznámila se všemi podmínkami spotřebitelského úvěru včetně všech nákladů na jeho poskytnutí, tedy i RPSN ve výši několika stovek procent. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy, ve znění předloženém žalobkyní. 7. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o jistině ve výši 19 750 Kč poskytnuté žalobkyní žalované. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaná z poskytnuté jistiny uhradila částku 48 775 Kč, uhradila tak výrazně větší částku než jí byla poskytnuta žalobkyní, proto soud rozhodl tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. Žalobkyni je také jistě známo jako účastníkovi níže zmíněného řízení, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – [anonymizováno] [právnická osoba] v . [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. V dnes projednávané věci žalobkyně nezjišťovala ani příjmy, není ani zřejmé, že by jakkoli zjišťovala výdaje žalované (viz k tomu také rozsudek Soudního dvora Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další)), z nedostatečných podkladů tak žalobkyně nebyla schopna řádně posoudit úvěruschopnost žalované, i z tohoto důvodu by pak bylo na místě považovat smlouvu o úvěru za neplatnou. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když z větší části úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.