38 C 40/2022-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná je držitelem televizního přijímače a nezaplatila za měsíce červenec 2019 až prosinec 2020 zákonem stanovený televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, k němuž se dne 15. 5. 2019 přihlásila do evidence jako poplatník. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků v květnu 2019, o čemž bylo dne 16. 9. 2021 vystaveno potvrzení. Žalovaná neuhradila televizní poplatek za červenec 2019 až prosinec 2020 v celkové výši 2 565 Kč a byla jí zaslána výzva ze dne 8. 3. 2021. Další výzva byla žalované zaslána dne 18. 5. 2021. Kapitalizovaný úrok z prodlení za období červenec 2019 až prosinec 2020 činil ke dni 27. 10. 2021 celkem 377,06 Kč. 4. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen "televizní přijímač"). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Od 1. 1. 2008 činí podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaná měla povinnost platit stanovený poplatek v zákonem uvedené výši, tento poplatek neplatila a za červenec 2019 až prosinec 2020 jí vznikl dluh ve výši 2 565 Kč, který dosud neuhradila, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal soud účelně vynaložené náklady řízení. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, však žalobkyni nemůže být vzhledem k povaze žalobou požadovaného plnění i postavení žalobkyně samotné přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem. Na náhradu nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu, podání žaloby, přípravu k jednání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem ve výši 1 300 Kč. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.