38 C 420/2021-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný je držitelem televizního přijímače a nezaplatil za měsíce červen 2019 až srpen 2020 zákonem stanovený televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, k němuž se dne 30. 11. 2018 přihlásil do evidence jako poplatník. 2. Žalovaný, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaný se přihlásil jako poplatník televizních poplatků v listopadu 2018, o čemž bylo dne 21. 6. 2021 vystaveno potvrzení. Žalovaný neuhradil televizní poplatek za červen 2019 až srpen 2020 (135 Kč měsíčně) v celkové výši 2 025 Kč a byly mu zaslány výzvy ze dne 27. 11. 2020 a 29. 1. 2021 (konečná dlužná částka 2 386,18 Kč včetně již kapitalizovaného úroku z prodlení a poplatku za službu DINO dle ceníku České pošty). Kapitalizovaný úrok z prodlení za období červen 2019 až srpen 2020 činil ke dni 15. 7. 2021 celkem 278,22 Kč. 4. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu (dále jen„ televizní přijímač“). Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Podle § 3 odst. 2, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Od 1. 1. 2008 činí podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalovaný měl povinnost platit stanovený poplatek v zákonem uvedené výši, tento poplatek neplatil a za červen 2019 až srpen 2020 mu vznikl dluh ve výši 2 025 Kč, který dosud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, však žalobkyni nemůže být vzhledem k povaze žalobou požadovaného plnění i postavení žalobkyně samotné přiznána náhrada nákladů za právní zastoupení advokátem. Na náhradu nákladů byl přiznán soudní poplatek 400 Kč a náhrada hotových výdajů za předžalobní výzvu, podání žaloby a přípravu k jednání ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč za každý úkon podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního, celkem ve výši 1 300 Kč. 7. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.