38 C 425/2021-22 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 18. 5. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši 12 500 Kč za poplatek ve výši 3 860 Kč. Zápůjčka s poplatkem byly splatné dne 17. 7. 2020, žalovaný ale až do podání žaloby uhradil pouze 818 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy o zápůjčce i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky, kódem PIN, který je podle žalobkyně prostým elektronickým podpisem. Žalobkyně zaslala smlouvu o zápůjčce žalovanému na jím uvedený e-mail a splnila tak dle svého názoru požadavky § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil, řádně se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti, soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů 3. Z hodnocení klienta (č.l. 17), výpisu z účtu (č.l. 18), pracovní smlouvy (č.l. 19), dohody o změně pracovní smlouvy (č.l. 20) a výplatních pásek (č.l. 20 p.v. - 21) soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, který byl v té době zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], přičemž byla pracovní smlouva na dobu určitou původně sjednána do 30. 11. 2015 a následně prodloužena do 31. 5. 2016. V položce„ příjmy“ byla uvedena částka 15 000 Kč a skutečná mzda vyplácená zaměstnavatelem na účet žalovaného činila 14 928 Kč za měsíc srpen 2015 (počáteční zůstatek 4,86 Kč, celkové příjmy 25 561 Kč, výdaje 25 498,33 Kč, konečný zůstatek 67,53 Kč), 15 686 Kč (resp. 15 633 Kč dle výpisu z účtu) za měsíc září 2015 a 20 077 Kč za měsíc říjen 2015. Výdaje zahrnovaly částku 3 800 Kč za žalovaného a jeho manželku, 2 000 Kč za dítě (získáno jako součin počtu nezaopatřených dětí a částky 2 000 Kč) a 4 000 Kč na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní, po odečtení celkových výdajů (9 800 Kč) od příjmů činily volné zdroje 5 200 Kč. Ve výpisu z registru NRKI bylo pouze uvedeno skóre žalovaného 291, ve výpisu ze záznamů z registru SOLUS jsou uvedeny uhrazené produkty„ splátkový prodej, spotřebitelský úvěr“ a„ telekomunikační poplatky, služba elektronických komunikací“ s pohledávkou na jedné položce druhého zmíněného produktu ve výši 8 684 Kč (7 dlužných splátek za období od 30. 7. 2015 do 2. 11. 2015), jak soud zjistil z přehledu osobních dat (č.l. 24 - 25). 4. Soud ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 5. 2020 (č.l. 12-13) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi (ve smlouvě označenému jako klient) poskytnout na účet č. [bankovní účet] částku 12 500 Kč za poplatek ve výši 3 860 Kč se splatností do 17. 6. 2020, v případě splacení v tomto termínu měla činit výše poplatku 0 Kč. V článku 2.3. byly upraveny poplatky spojené s vymáháním zápůjčky. V části podpisy je u jména žalovaného uveden PIN kód [číslo]. Z dodatku ze dne 16. 6. 2020 (č.l. 14) bylo zjištěno, že splatnost zápůjčky byla prodloužena o 30 dní. Z potvrzení o platbě (č.l. 15) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 18. 5. 2020 odeslána částka 12 500 Kč. Z upomínek a výzev ze dne 24. 7. 2020, 31. 7. 2020, 7. 8. 2020, 16. 8. 2020 a 31. 8. 2020 (č.l. 16-18) bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, dle poslední výzvy ve výši 19 781 Kč. Z předžalobní výzvy advokáta ze dne 17. 5. 2021 (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 21 898 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 500 Kč s tím, že žalovaný je byl povinen spolu s poplatkem 3 860 Kč do 17. 6. 2020, za poplatek ve výši 4 063 Kč byla splatnost zápůjčky prodloužena o dalších 30 dnů. RPSN činila 2 969 %. Žalovaný svou povinnost přestal řádně plnit, uhradil pouze 818 Kč a dostal se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek. 11. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění pů