38 C 440/2021-51 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným po posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 23. 3. 2019 smlouvu o úvěru na financování nákupu osobního automobilu a na jejím základě mu poskytla 91 398 Kč k rukám dodavatele. Žalovaný se zavázal uhradit celkem 241 860 Kč v 60 měsíčních splátkách po 4 031 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 25,38%. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, dne 23. 7. 2020 neuhradil 16. splátku úvěru, dne 24. 1. 2021 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se také domáhá nákladů za odeslání 3 upomínek ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uvedla, že tuto otázku zkoumala z registrů NRKI a SOLUS, NIP, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, CRIBIS a posouzením příjmů a výdajů žalovaného, sdělených žalovaným a jejich porovnáním se statistickými údaji. 3. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 28. 2. 2022 v nepřítomnosti účastníků (§101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednán omluvil, a žalovaný, ač řádně vyrozuměn o termínu jednání, se neomluvil, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2021 (č.l. 13-16) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 91 398 Kč na nákup motorového vozidla v ceně 111 398 Kč od společnosti [právnická osoba] Žalovaný se zavázal uhradit celkem 207 620 Kč v 60 měsíčních splátkách po 4 031 Kč s datem poslední splátky 23. 3. 2024, úroková sazba byla sjednána ve výši 25,38%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 45,98% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. 1, ve výši 0,1% denně z dlužné částky, k automobilu byl sjednán zajišťovací převod práva ve prospěch žalobkyně. Na prvé straně smlouvy jsou uvedeny příjmy žalovaného 32 000 ze zaměstnání, celkový příjem domácnosti 54 000 Kč, výdaje na bydlení 7 000 Kč a ostatní výdaje 500 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 22. 2. 2021 (č.l. 17) bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Z protokolu o předání vozidla (č.l. 18) soud zjistil, že žalovaný dne 23. 3. 2019 převzal vozidlo od společnosti [právnická osoba]. Z přehledu plateb (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalovaný měl splácet úvěr od 23. 4. 2019 do 23. 3. 2024, výše pojistného ve splátce činila 1 328 Kč. Z tabulky umoření (č.l. 20-21) bylo zjištěno, jak měl žalovaný hradit jednotlivé splátky a jak měl být umořován dluh až do 23. 3. 2024. Z přehledu plateb ze dne 15. 6. 2021 (č.l. 32) soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 65 048 Kč. Z tabulky vývoje úroků (č.l. 22) bylo zjištěno, že úrok z prodlení má podle žalobkyně činit u jistiny za období 3. 3. 2021 – 11. 8. 2021 částku 11 357,49 Kč. Z tabulky vývoje úroků (č.l. 26) bylo zjištěno, že úrok z prodlení má podle žalobkyně činit u jistiny za období 3. 4. 2020 - 2. 3. 2021 částku 1 053,58 Kč. Z tabulky vývoje úroků (č.l. 27) bylo zjištěno, že úrok z prodlení má podle žalobkyně činit u jistiny za období 24. 7. 202 – 1. 2. 2021 částku 1 756,48 Kč. Z potvrzení o proplacení úvěru (č.l. 23) bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila na účet [právnická osoba] dne 26. 3. 2019 částku 91 398 Kč. Z faktury ze dne 15. 2. 2021 (č.l. 24) bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému 437 Kč. Z faktury ze dne 23. 2. 2021 (č.l. 25) bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému 141 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 10. 2. 2021 nadepsaného„ zesplatnění pohledávky …“ bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 96 627,97 Kč do 2. 3. 2021, z dodejek na č.l. 28 – 30 bylo zjištěno, že výzva byla doručována na dresu žalovaného. 5. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 3. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalovanému poskytnuta částka 91 398 Kč na nákup vozidla, kterou se žalovaný zavázal splatit žalobkyni v 60 měsíčních splátkách spolu s poplatky a pojištěním v celkové výši 207 620 Kč, úrok činil 25,38 % ročně, RPSN činila 45,98%. Žalobkyně příjmy žalovaného nezjišťovala (např. z výplatních pásek, daňového přiznání nebo výpisu z běžného účtu žalovaného), stejně tak nezjišťovala jeho výdaje (nepředložila žádné listiny prokazující výši nákladů na bydlení a jiných pravidelných výdajích, který by si vyžádala od žalovaného), žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žalovaného. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence exekucí a prohlášené příjmy a výdaje ověřila pouze porovnáním se statistickými údaji. Žalobkyně neprokázala, že by za žalovaného hradila pojištění v tvrzené výši 1 328 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 65 048 Kč. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – [anonymizováno] [právnická osoba] GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 11. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelsk