38 C 91/2022-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném uhrazení částky 3 119 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 15. 12. 2018 cestoval vlakem Českých drah, a.s. č. 614 na trase Klášterec nad Ohří a Ostrov nad Ohří, aniž by použil platného cestovního dokladu. Stejně tak žalovaný dne 17. 12. 2018 cestoval vlakem Českých drah, a.s. č. 605 na trase Ostrov nad Ohří a Klášterec nad Ohří, aniž by použil platného cestovního dokladu. Dále žalovaný dne 22. 12. 2018 cestoval vlakem Českých drah, a.s. č. 614 na trase Chodov a Sokolov, aniž by použil platného cestovního dokladu. Podle žalobkyně je proto v souladu s platným tarifem a přepravním řádem vydaným dopravcem žalovaný povinen uhradit dlužné jízdné v prvním a druhém případě ve výši 46 Kč, ve třetím případě 27 Kč a přirážku ke každému jízdnému ve výši 1 000 Kč za neoprávněnou jízdu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se nedostavil, ač k němu byl řádně předvolán. Omluvu k nařízenému jednání zaslal žalobce a z toho důvodu postupoval soud podle § 101 odst.3 o.s.ř. a projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že žalovaný ve třech případech cestoval osobním vlakem Českých drah, a.s. aniž by použil platného cestovního dokladu s tím, že žalovaný byl povinen uhradit jízdné a přirážku k jízdnému (hlášenky vydané dne 15. 12. 2018, 17. 12. 2018 a 22. 12. 2018, a oznámení o závadách z týž dnů). Obyčejné jízdné ve druhé třídě osobního vlaku činí pro cestu žalovaného v prvních dvou případech 46 Kč za každou jízdu, ve třetím případě 27 Kč (ceník obyčejného jízdného přepravce) a přirážka k jízdnému činí 1 000 Kč za každou jízdu, a to v případě, že nedošlo k platbě na místě nebo ve stanovené lhůtě (ceník přirážek a smluvních poplatků). 4. Pohledávka za žalovaným ve výši 3 119 Kč byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, která byla uzavřena na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015, na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která jí následně postoupila smlouvou ze dne 27. 2. 2020 na žalobkyni. 5. Z hlediska právního posouzení věci soud vycházel z ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a příslušných ustanovení (zejm. § 37 odst. 5, 6) zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách, jakož i příslušných ustanovení (zejm. § 3, 7, 15b) vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Právní základ nároku žalobkyně je dán ust. § 2550 o.z., podle nějž smlouvou o přepravě osob se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dále ust. § 2578 o. z., podle nějž podrobnější úpravu přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, jak bylo prokázáno, což je v souladu s ust. § 1879 an. o. z. 6. Soud považuje žalobu v plném rozsahu za důvodnou, neboť z listinných důkazů bylo prokázáno, že žalovaný porušil shora citované právní předpisy a tarifní podmínky dopravce, přičemž do dnešního dne ničeho za jízdné a za přirážku nezaplatil. 7. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3x 200 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3x 100 Kč), částky ve výši 189 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala více než deset. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.