48 C 199/2022-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 500 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Dle smluvního ujednán byla zápůjčka uzavřena okamžikem poskytnutí zápůjčky na základě žádosti žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [anonymizováno], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a s informacemi v nich uvedených a že s nimi plně souhlasí ve smyslu zák. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru. Zároveň v žádosti žalovaných uvedl údaje o svém rodném čísle a čísla svého dokladu totožnosti a o čísle svého bankovního účtu. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky nejpozději do 12. 12. 2015. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, kdy zápůjčku ani částečně nesplatil. Žalobce se domáhá úhrady jistiny zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky nepožaduje. [právnická osoba] jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, které jsou specifikovány v příloze smlouvy, jako její nedílné součásti. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona číslo 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v rámci návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 4. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě listinnými důkazy, a to smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], příkazem k úhradě, výpisem z účtu věřitele, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem. 5. V této věci bylo nesporně prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce platné ujednání o poskytnutí zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Ke skutkovému tvrzení žalobce, že na úhradu zápůjčky nebylo ničeho uhrazeno, žalovaný nic nenamítal. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě nesplaceného dluhu ve výši 1 500 Kč za jistinu půjčky. Soud vyhověl žalobci i v nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč, a to v souladu s § 1970 o.z. a vl. nař. 351/2013 Sb. Tyto částky soud uložil žalovanému k úhradě ve výroku I. rozsudku. 6. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení v plné výši. Tyto náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní pomoci stanovená podle § 6 a § 14b odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. o odměnách advokátů ve výši 200 Kč za každý úkon a náhrada hotových výloh za tři režijní paušály po 100 Kč, celkem 1 489 Kč včetně DPH ve výši 21% z částky 900 Kč.