48 C 450/2021-18 — Okresní soud v České Lípě

Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“), který byl soudu doručen dne 3. 9. 2021, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 10 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí uzavření smlouvy o úvěru dne [datum] mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], (dále jen„ věřitel“) a žalovaným. Věřitel měl žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný měl peněžní prostředky vrátit nejpozději do 19. 11. 2018, žalovaný však věřiteli ničeho v uvedené lhůtě nevrátil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky podle postupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný neměl ničeho zaplatit. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 6. 1. 2022, stejného dne byla žalovanému doručena žaloba, obojí na základě fikce doručení podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas z důležitého důvodu z účasti na jednání neomluvil. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Na základě provedeného dokazování (smlouva o úvěru, potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva spolu s podacím lístkem) soud dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní prokázáno poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému a postoupení pohledávky za žalovaným na současnou žalobkyni. V řízení nebyla prokázána existence smluvního závazkového vztahu mezi věřitelem a žalovaným na základě tvrzené smlouvy o úvěru s ohledem elektronický způsob uzavření uvedené smlouvy, přičemž zvolený způsob uzavření smlouvy nijak negarantuje a neautentizuje identitu žalovaného. Nárok však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o.z.”) včetně odpovídajícího úroku z prodlení podle § 1970 o.z. za dobu od 20. 11. 2018 do zaplacení. Aktivní legitimaci má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků nepřevyšující částku 2.000 euro, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.