48 C 87/2022-63 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhá zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Mezi účastníky mělo dne [datum] dojít k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému [datum] převodem na bankovní účet poskytnut úvěr ve výši 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni zpět částku 36 000 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 2 403 Kč. Úroková sazba tak činila 64,2 %. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena s pozitivním výsledkem, avšak žalovaný na svůj dluh neplnil řádně, a proto v souladu s bodem 6.3 smlouvy došlo k automatickému zesplatnění dluhu k 24. 8. 2021, pro prodlení s úhradou po dobu delší 65 dnů. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 3. a 4. splátky úvěru po dobu delší 30 dnů žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 x 499 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 x 200 Kč. Žalovaný uhradil před zesplatněním úvěru částku 2x 1 202 Kč. Podle bodu 6.4. smlouvy má žalobkyně nárok na to, aby se novou jistinou úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky ke dni zesplatnění. Žalobkyně má dle bodu 6.5 smlouvy nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, za dobu od 26. 8. 2021 do zaplacení, touto žalobou se však domáhá pouze úhrady pokuty ve výši 8 684 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání příslušenství z nové jistiny úvěru ve výši 41 748,31 Kč a úhradu úroku ve výši 64,2 % ročně z částky původní jistiny dluhu, maximálně však částku 121 420 Kč, a úrok z prodlení z nové jistiny dluhu do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby o úhradu upomenut marně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného – jednak na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrací osoby žalovaného v registru SOLUS, NRKI. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem a k jednání soudu se na včasné předvolání nedostavil, bylo tak jednáno a rozhodováno v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). 3. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že ke dni [datum] žalovaný nebyl evidován jako dlužník. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně zaslala na účet žalovaného [číslo] [bankovní účet] částku 36 000 Kč. 4. Z výpisu transakcí z běžného účtu žalovaného [číslo] [bankovní účet], soud zjistil, že v období od 7. 10. 2020 do 10. 3. 2021 pobíral mzdu od společnosti [právnická osoba] od 13 386 Kč do 24 912 Kč. Výpis z účtu nebyl k důkazům předložen (z databáze soudu je zřejmé, že žalovaný čerpal na tento účet úvěr 5 000 Kč dne 2. 3. 2021 od [právnická osoba] [anonymizováno], dne 27. 1. 2021 úvěr 27 500 Kč od [právnická osoba] [právnická osoba], dne 1. 2. 2021 částku 10 000 Kč od společnosti [právnická osoba] a v téže době splácel úvěr u [právnická osoba] splátkami 703 Kč), žalobkyně by tedy tyto závazky, i reálné náklady zjistila, pokud by požadovala před poskytnutím úvěru výpisy z účtu alespoň za poslední tři měsíce. 5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 17 501 Kč, osobní výdaje ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení 2 603 Kč, je zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou, je svobodný, vzdělání středoškolské s maturitou, bydlí v obecním bytě. 6. Soud považuje na základě předložených důkazů za prokázané, že žalobkyně [datum] převodem na bankovní účet poskytla žalovanému částku ve výši 36 000 Kč na základě úvěrové smlouvy [číslo]. V době před uzavřením smlouvy o úvěru věřitelka zjistila o poměrech žadatele o úvěr, že žadatel je zaměstnaná na dobu neurčitou a pobírá mzdu ve výši 17 501 Kč, bydlící nájmu a s měsíčními výdaji na spotřebu, bydlení a energie ve výši 6 463 Kč měsíčně. Věřitelka nezkoumala reálné výdaje výpisy z účtu, ani další závazky dlužníka. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. 12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědči