51 C 251/2022-20 — Okresní soud v České Lípě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 8 000 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) s žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě měl věřitel žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, úvěr měl být žalované poskytnut na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná neměla ničeho vrátit. Pohledávka za žalovanou měla být postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k předmětu řízení písemné pouze vyjádřila tak, že se chce domluvit s žalobkyní na plnění ve splátkách. K nařízenému jednání se nedostavila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum]. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nežádal. Žalovaná dne 11. 9. 2022 sdělila, že se jednání nezúčastní. U obou účastníků řízení byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí peněžní částky 8 000 Kč žalované právním předchůdcem žalobkyně a postoupení pohledávky žalobkyni. Ničeho dalšího v řízení prokázáno nebylo. V řízení sice byla tvrzena smlouva o úvěru, nicméně k důkazu byla přiložena smlouva o revolvingovém úvěru, kterou však soud nepovažuje za řádně uzavřenou smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to s ohledem na elektronický způsob jejího uzavření, který však nijak negarantuje a dostatečně neautentizuje osobou žalovanou, natož skutečnost, že předložený text smlouvy o úvěru je tím návrhem, se kterým by žalovaná souhlasila, připojený text neobsahuje ničeho, co by mohlo odpovídat podpisu/akceptaci návrhu smlouvy účastníky smlouvy. Nárok však bylo možné posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., neboť bylo prokázáno poskytnutí peněžních prostředků žalované v žalované částce 8 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, neboť je v plném rozsahu důvodná, včetně požadovaného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 6. Lhůta k plnění byla stanovena standardně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Soud žalované zaslal k vyplnění prohlášení o jejích majetkových poměrech, které však žalovaná nijak nevyplnila, tudíž k jejím majetkovým poměrům ničeho netvrdila, neprokazovala. Soud proto nemohl posoudit důvodnost návrhu žalované na uložení plnění ve splátkách, návrhu nevyhověl. Ničeho však nebrání dohody žalované s žalobkyní o plnění ve splátkách nyní přisouzeného nároku.