10 C 214/2023-16 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 20. 3. 2023 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 261 848,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně 11. 1. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 271 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 739 Kč. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část úvěru a příslušné poplatky. Žalovaný tedy celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 33 173 Kč, jež byla rozpočtena na úrok, jistinu a poplatky, jak je patrno z doloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila úvěr ke dni 12. 12. 2022 dopisem z uvedeného dne, kdy žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho, žalobkyně po něm požaduje pohledávku ve výši 261 848,21 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 260 014,21 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, náhrady nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále je pak požadován kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby ve výši 19 659,65 Kč a příslušné úroky ve smyslu § 1970 OZ. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně tak učinila již v podané žalobě, žalovaný byl v tomto směru poučen v rámci výzvy, aby se vyjádřil k žalobě, která mu byla doručena dne 24. 7. 2023 vhozením do domovní schránky, přičemž byl současně upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § [číslo] odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 11. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími volitelnými poplatky zaplatit v příslušných měsíčních splátkách. Soud rovněž konstatoval informace o úvěru, sazebník poplatků, výpis z úvěrového účtu, upomínky, předžalobní výzvu. Žalobkyně úvěr zesplatnila s ohledem na řádné nesplácení úvěru ke dni 12. 12. 2022, kdy téhož dne byl žalovaný vyzván ke splacení celého dluhu, jak bylo doloženo. Na výzvu žalovaný nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Žalobkyně také doložila, jaké poplatky konkrétně a kdy byly účtovány v souladu s uzavřenou smlouvou. 7. Lze tedy uzavřít, že žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 261 848,21 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a to spolu s příslušenstvím, které bylo doloženo, a to v souladu s § 1970 o.z.. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného k úhradě uvedených částek v souladu s podaným návrhem. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí byly náklady přiznány. Ty byly stanoveny na částku 45 612,40 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 9 380 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč. Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% ve výši 6 098,40 Kč a soudní poplatek ve výši 10 474 Kč.