10 C 336/2023-29 — Okresní soud v České Lípě

1. De 14. 6. 2023 podala žalobkyně u zdejšího soudu návrh na zaplacení částky 35 580 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný byl u ní zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 6. 2020, jež byla postupně prodlužována a dne 28. 6. 2021 došlo ke sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou, jenž však byl s žalovaným okamžitě ukončen ke dne 9. 12. 2022 z důvodu dlouhodobé neomluvené absence. Žalovaný přitom v roce 2022 čerpal dovolenou celkem v délce 146 hodin, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 35 199 Kč, kdy s ohledem na krácení dovolené v souladu s organizačními normami žalobkyně došlo k vyplacení povinných odvodů a příjmů v celkové výši 35 580 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, kdy na tyto výzvy nereagoval, a to ani na předžalobní výzvu zaslanou dne 16. 5. 2023. 2. Na dnešní den bylo ve věci nařízeno ústní jednání, k němuž se účastníci nedostavili. Právní zástupce žalobkyně se k jednání omluvil a výslovně uvedl, že žádá, aby pokud budou splněny podmínky, bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti a aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalovanému bylo v souladu s o.s.ř. doručeno vyvěšením, přičemž se k jednání neomluvil a ani nic nedoložil či netvrdil. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 6. 2020 pracovní smlouva, která byla dohodami ze dne 17. 12. 2020, 25. 1. 2021 a 28. 6. 2021 měněná a pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, kdy bylo doloženo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 15. 11. 2022, ke dni 9. 12. 2022 z důvodu neomluvené absence, jež byla doložena docházkovými listy a zápisem z jednání o neomluveném zameškání práce, přičemž skutečnost, že žalovaný čerpal dovolenou byla doložena i příslušným vyúčtováním mzdy. Krácením dovolené o 2 dny z důvodu neomluveně zmeškané směny, bylo doloženo příslušnou organizační normou. Žalobkyně současně doložila žádosti o úhradu přeplatku, včetně předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2023. Provedenými důkazy má soud za prokázané, že došlo k žalovanému jednání a že nárok žalobkyně je v plném rozsahu důvodný. 3. Dle § 262 zák. práce výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil. 4. Dle § 263 odst. 3 zák. práce výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její náhrady, s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč, je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací. 5. Dle § 222 odst. 4 zák. práce zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. 6. Je zřejmé z provedeného dokazování, že žalovaný čerpal dovolenou v roce 2022, na kterou však ztratil nárok z důvodu neomluvené absence, a proto musí vrátit vyplacenou náhradu mzdy, kdy tyto skutečnosti byly řádně projednány a doloženy po projednání s příslušnou dílenskou organizací odborů. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15% od 27. 5. 2023 do zaplacení. 7. Pokud jde o náklady řízení, žalobkyně byla v plném rozsahu úspěšná, a proto jí soud přiznal v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Šlo jednak o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 424 Kč, jednak o náklady právního zastoupení, a to za 3 úkony právní služby po 2 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně 3 režijních paušálů po 300 Kč v souladu s a.t.. Současně bylo přiznáno DPH, kdy náklady celkem pak činily 11 733,20 Kč.