10 C 406/2022-23 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 1. 8. 2022 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 19 360 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalobkyně 11. 1. 2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, která byla zaslána na účet, který žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Úvěr spolu s poplatky byl sjednán na 24 měsíců, kdy žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Schválená výše úvěru byla zaslána na účet žalované, kdy v rámci 2. až 8. splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč, v rámci první a dále 9. až 24. splátky se úrok nevynáší. Žalovaná za trvání smlouvy nic neuhradila, přičemž jí byla vyúčtována v souladu se smlouvou smluvní pokuta, a to dne 7. 3. 2022 ve výši 500 Kč a dne 4. 5. 2022 rovněž 500 Kč. Účelně vynaložené náklady na vymáhání úvěru byly stanoveny na částku 300 Kč. Ke dni podání žaloby činila pohledávka částku 19 360 Kč, přičemž se sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 660 Kč a mluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 127,30 Kč za období od 11. 7. 2022 do 27. 7. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 19 360 Kč od 28. 7. 2022 do zaplacení. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 10. 6. 2022, ani poté však nedošlo k úhradě dluhu, a to ani z části. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně tak učinila již v podané žalobě, žalovaná byla v tomto směru poučena v rámci výzvy, aby se vyjádřila k žalobě, která jí byla doručena dne 23. 12. 2022 vložením do schránky, přičemž byla současně upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 11. 1. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se úvěrující společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími volitelnými poplatky zaplatit v příslušných měsíčních splátkách. Soud rovněž konstatoval informace o úvěru, sazebník poplatků, výpis z bankovního účtu, předžalobní výzvu. Právní zástupce žalobkyně zaslal dne 10. 6. 2022 žalované předžalobní výzvu k plnění, kde ji vyzval k zaplacení celkové dlužné částky do 30 dnů ode dne sepsání výzvy, přičemž ji upozornil, že po uplynutí této lhůty začne být částka dále navyšována o zákonný úrok z prodlení a bude zahájeno soudní řízení. Na výzvu žalovaný nereagovala a neuhradila žádnou částku. 7. Lze tedy uzavřít, že žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyní částku ve výši 19 360 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal a to spolu s příslušenstvím, které bylo doloženo, a to v souladu s § 1970 o.z.. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu byly náklady přiznány. Ty byly stanoveny na částku 2 252 Kč a představují odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§14b odst. 5 citované vyhlášky). Byla přiznána rovněž náhrada za DPH 21% a soudní poplatek ve výši 800 Kč.