10 C 431/2022-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný převzal dne 8. 12. 2022 žalobu s výzvou k vyjádření s tím, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této lhůtě se k věci nevyjádřil, nic proti žalobě nenamítal a ani nenavrhoval nějaké důkazy, proto soud ve věci rozhodl bez jejího projednání. Žalobce s rozhodnutím věci bez na řízení jednání souhlasil již v podané žalobě. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy, bylo zjištěno, že dne 6. 6. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejíž základě obdržel finanční hotovost ve výši 8 000 Kč, která mu byla zaslána převodem na účet, z něhož předtím provedl verifikační platbu. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 10 025 Kč, a to do 8. 7. 2020. Žalovaný na svůj dluh od data uzavření smlouvy neuhradil nic. Ode dne 9. 7. 2020 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou uvedených částek. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021, přičemž tato změna byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 16. 12. 2021, příslušná smlouva o úvěru a smlouva o postoupení pohledávek, vč. předpisu splátek byly doloženy, a to spolu se souvisejícími doklady. 4. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Žalobce na základě uvedených skutečností požaduje po žalovaném nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 025 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 904 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání 150 Kč, dále pak i náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 651 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost splatit uvedenou částku řádně a včas, vznikla mu i povinnost zaplatit smluvní pokutu i ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den z prodlení, a to v souladu s § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy tato částka byla kapitalizována za období od 9. 7. 2020 do 8. 11. 2021 a je požadována ve výši 3 896 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné podmínky, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud přitom vycházel především ze smlouvy o úvěru, kterou právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel dne 6. 6. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy, která mezi nimi byla uzavřena, došlo ke změně aktivní procesní legitimace, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno. Žalovaný nic na splacení uvedeného dluhu neuhradila ani se o splacení dluhu nezajímal, takže lze předpokládat, že šlo z jeho strany účelové jednání, k získání shora uvedené částky. Dále též žalobce doložil odeslání předžalobní upomínky i s dokladem o odeslání. 9. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobci úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) za každý ze tří úkonů po 300 Kč, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t.. Současně byly přiznány náklady spolu s DPH ve výši 21 %. Soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který je opakovaně uplatňován týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení.