10 C 66/2023-40 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedených částek, které představují dluh ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené dne 26. 11. 2021 mezi žalobcem a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že touto smlouvou žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 16 500 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 363 Kč do 26. 12. 2021. Žalobce se dále domáhá přiznání částky 2 500 Kč za 5 zaslaných písemných výzev jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání bez omluvy nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst.3 o.s.ř.), rovněž i žalobce a jeho právní zástupce, kteří se k jednání omluvili. Právní zástupce žalobce přitom na výzvu soudu ze dne 3. 3. 2023, aby doložili, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, soudu pouze sdělil, že prověření úvěruschopnosti nebudou doplňovat žádná skutková tvrzení, a proto tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že smlouva je vzhledem k ust. § 87 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neplatná. Proto žádal soud, aby rozhodl, že žalovaný je povinen žalobci vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal, tj. vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení. Dodatečně pak na opakovanou výzvu soudu bylo doloženo, že žalovaný si na základě smlouvy ze dne 26. 11. 2021 zapůjčil částku 1 000 Kč, jež byla téhož dne zaslána na jeho účet a dne 1. 12. 2021 podepsal dodatek k této smlouvě, ve které se dlužná částka navýšila o 15 500 Kč, která mu byla zaslána na účet téhož dne. K tomu doložil potvrzení o provedení plateb a dodatek ke smlouvě s tím, že trvají na vrácení zaslané jistiny 16 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky a nákladů řízení. 3. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce, že byla uzavřena dne 26. 11. 2021 mezi žalobcem a žalovaným ohledně poskytnutí zápůjčky ve výši 1 000 Kč, kdy dne 1. 12. 2021 byl podepsán její dodatek na částku 15 500 Kč, žalovaný se zavázal vrátit uvedené částky do 26. 12. 2021. Žalobce soudu předložil upomínky k úhradě z 2. 1. 2022, z 9. 1. 2022, z 16. 1. 2022, z 25. 1. 2022 a z 9. 2. 2022, a dále předžalobní výzvu ze dne 3. 10. 2022. 5. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce prokázal poskytnutí tvrzené zápůjčky ve výši 16 500 Kč, jež byla poskytnuta na účet, který podle sdělení [právnická osoba] patří žalovanému, a to ve 2 splátkách. Z uzavřené smlouvy o zápůjčce pak vyplývá, jakým způsobem měla být částka uhrazena a dokdy. Žalovaný však na svůj dluh vůbec nic neuhradil, a to ani přes zaslané výzvy a předžalobní upomínku, kde byl upozorněn na případné následky, pokud zápůjčku včetně příslušných poplatků neuhradí. 6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. 7. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný si zapůjčil peníze a smlouvou se zavázal uhradit tuto zápůjčku ve stanoveném termínu, avšak své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, soud žalobě vyhověl, a to včetně úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že však nebyly doloženy skutečnosti týkající se ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, nemohlo být žalobě vyhověno co do částky 12 995 Kč a dále ani co do částek 2 500 Kč za náklady spojené s uplatněním pohledávky a 5 132 Kč, což měl být podle původního návrhu kapitalizovaná smluvní pokuta ode dne 27. 12. 2021 do 3. 11. 2022, neboť ani žalobce ve svých opakovaných přípisech soudu tyto částky nadále nepožadoval a soud je vázán návrhem tak, jak ho žalobce postupně upravil, když ani nedoložil potřebné skutečnosti a doklady. Proto byla v tomto rozsahu původní žaloba zamítnuta. 8. Žalobce měl ve věci jen částečný úspěch nepřesahující 50 %, proto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Žalovaný žádné náklady neměl a ani nedoložil, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.