12 C 108/2023-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 20. 5. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce ([anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa]) a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem na poskytnutí úvěru 4 290 Kč vrátit do 19. 6. 2021. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 byla pohledávka z uvedené smlouvy dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze 17. 8. 2022 postoupena žalobci. Žalobce se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 290 Kč, smluvního úroku od 20. 6. 2021 do 20. 6. 2022 ve výši 3 600 Kč (36% ročně), poplatků za odeslané upomínky 58 Kč, částky 434 Kč za náklady na mimosoudní vymáhání a dále přiznání smluvní pokuty za období od 20. 6. 2021 do 9. 8. 2021 ve výši 500, 15 Kč. Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Podle § 2395 obč. zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo [číslo], že byla uzavřena dne 20. 5. 2021 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ohledně poskytnutí bezúčelového úvěru 10 000 Kč s tím, že celková částka ke splacení„ při řádném splácení“ do 19. 6. 2021 je 12 292,95 Kč,„ při překročení doby splatnosti“ je celková částka k zaplacení 14 290 Kč. Ve smlouvě je sjednána úroková sazba 36 % ročně. 5. Z formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly dne 20. 5. 2021 poskytnuty informace o úvěru ve výši 10 000 Kč se splatností 30 dnů, obsahem těchto informací jsou údaje o úvěru shodné s údaji v následně uzavřené smlouvě. 6. Z kopie výpisu z účtu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], soud zjistil, že dne 20. 5. 2021 sem byla zaúčtována částka 1 Kč, a to z účtu číslo [bankovní účet], který žalovaný označil v úvěrové smlouvě. Na tento účet číslo [bankovní účet] byla dne 20. 5. 2021 poukázána částka 10 000 Kč. 7. Žalobce soudu předložil výzvu právního předchůdce žalobce žalovanému k úhradě spotřebitelského úvěru z 9. 7. 2021 a z 19. 7. 2021, výzvu žalobce z 23. 9. 2022 k zaplacení předmětného dluhu do 11. 10. 2022 a svou předžalobní výzvu k plnění žalovanému z 5. 1. 2023 s poštovním podacím lístkem. 8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze 18. 7. 2022, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze 17.8.2022 a z oznámení firmy [anonymizována tři slova] žalovanému o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2022 soud zjistil, že [právnická osoba] credit s.r.o. postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] žalobci. 9. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že v dané věci nebylo doloženo, zda (a jakým způsobem) právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné smlouvy hodnotil úvěruschopnost žalovaného. Soudu nebyly předloženy žádné důkazy v tomto směru. Žalobce se nedostavil k jednání soudu a vzdal se tak možnosti být při tomto jednání soudem poučen dle § 118a o.s.ř. Z důvodu absence hodnocení úvěruschopnosti žalovaného tedy soud smlouvu o úvěru č. [číslo] ze dne 20. 5. 2021 má za neplatnou. Soud se přiklání k výkladu shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je jeho účelem ochrana spotřebitele a z hlediska celospolečenského pak zamezení zadlužení osob s nízkými příjmy (a nízkou či nulovou finanční gramotností). 10. Pokud právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen po postoupení pohledávky žalobci vydat. Podle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, proti právním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 obč. zákoníku plnila-li strana, aniž by byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 11. Ve smyslu ustanovení shora citovaného § 2993 občanského zákoníku bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci to, oč se plněním z neplatné smlouvy obohatil. Z výpisu z účtu žalobce má soud za prokázané, že ve prospěch žalovaného byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaný na tento dluh nezaplatil nic a žalobě bylo tedy ohledně této částky vyhověno. 12. Podle § 1970 obč. zákoníku byly žalobci přiznány z přisouzené částky bezdůvodného obohacení také úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě žalobce k plnění z 23. 9. 2022. Výše úroků z prodlení vychází z ustanovení § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., žalobce žádal přiznání úroků ve výši 8,25 % ročně. 13. S ohledem na závěr o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy byla žaloba ohledně ostatních uplatněných nároků zamítnuta. 14. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, soud proto o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.