15 C 118/2023-11 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 15 396,60 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] dne 712. 2020, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit s jistinou úvěru částku 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaná zavázala uhradit 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, splatnost poslední splátky byla sjednána na 7. 2. 2022 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalované, kde uvedla I informace a své finanční situaci, výši příjmů, výdajů a předložila doklady k posouzení své bonity a úvěruschopnosti. Žalovaná uhradila pouze 3 splátky, tedy celkem 6 000 Kč. Na jistinu byla alokována částka 3 010,74 Kč a na příslušenství částka 2 989,74 Kč. Dne 4. 4. 2022 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávka. K postoupení konkrétní pohledávky došlo prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022. Žalovaná pohledávka se sestává z nesplacené jistiny 11 989,26 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 916,93 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 5 768,67 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 094,03 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 119,11 Kč. Dále se žalobce domáhá zaplacení postoupeného smluvního úroku ve výši 1 221,92 Kč za období od 8. 2. 2022 do 14. 10. 2022 v sazbě 15 % ročně z jistiny 11 989,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vypočteného z uvedené jistiny za období od 8. 2. 2022 do 14. 10. 2022 a účelně vynaložené náklady na mimosoudní vymáhání ve výši 434 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 973,34 Kč. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Předvolání společně s žalobou jí bylo doručeno do vlastních rukou dne 31. 6. 2023. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované a podle listinných důkazů obsažených ve spise. 3. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tíleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 4. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě listinnými důkazy, a smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 7. 12. 2020, žádostí o úvěr, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávky, dodatkem k rámcové smlouvě o postoupení pohledávky, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky, poštovními podacími archy, potvrzením o úhradě. 7. V tomto řízení bylo nesporně prokázáno, že žalobce předal žalované částku 15 000 Kč. Po započtení platby ve výši 6 000 Kč je žalovaná povinna uhradit žalobci částku 9 000 Kč. Jak bude níže vysvětleno, soud dospěl k závěru, že žalovaná je povinna tuto částku uhradit, ale pouze jako bezdůvodné obohacení, které bylo poukázáno bez právního důvodu s ohledem na neplatnost smlouvy. Soud tedy uložil žalovaném povinnost zaplatit žalobci částku 9 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení vypočteného z jitiny 9 000 Kč a zákonného úroku z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z částky 9 000 Kč. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 o.z. a úroková sazba byla stanoveno s ohledem na vl. nař. 351/2013 Sb. 8. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z předsmluvních informací vyplývá, že žalovaná má příjem ze zaměstnání 14 138 Kč a rodičovský příspěvěk 2 000 Kč, celkové výdaje činí 21 165 Kč. Příjem partnera by měl činit 19 810 Kč mzdy a 15 923 Kč důchod nebo sociální dávky. Dále bylo označeno nájemní bydlení a rodinný stav – svobodná.. Z listinných dokumentů především nevyplývá, zda žalobce hodnotil výši životních nákladů, zjišťoval počet dětí, bydliště partnera ap. 9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. 12. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 13. Žalobce v tomto řízení neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. Soudu nebyly předložena žádné listiny, kde je uvedena výše příjmu dlužnice a nějakého jejího partnera. Není tedy prokázané, zda a z jakých listin žalobce tyto údaje ověřoval. Dále soud postrádá informace o tom, zda a jakým způsobem žalobce posuzoval výdaje žalované. Jak je patrno z údajů na žádosti výdaje žalované cca o 10 000 Kč převyšují její příjmy. Pokud by mělo být přihlédnuto k příjmu partnera, musely by být předloženy věrohodné listiny o jeho příjmu a osobních poměrech a rovněž životních nákladech. Pokud jsou uvedeny náklady za bydlení ve výši 4 000 Kč, tak pokud by se jednalo minimálně o tříčlennou domácnost, tak tato částka nepostačuje ani na úhradu energií. Za této situace soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou. Žalobce tak má nárok pouze na plnění, které žalované poskytl z důvodů bezdůvodného obohacení, jak je uvedeno v § 2991 o.z. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy soud zamítl nárok žalobce na další plnění, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a V tomto řízení se náklady žalobce má nárok na odměnu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 14b vyhl. 1