15 C 137/2023-30 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkové částky 85 021Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala dále zaplatit paušální ceny za plnění a za služby spojené související s poskytnutím úvěru, a to úhradu za poskytnutí k úvěru a uzavření smlouvy ve výši 24 850 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 665 a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 7 350 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 79 020 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 20 měsíčních splátkách po 3 951 Kč, tedy nejpozději do 15. 10. 2022 Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 11. 5. 2021. Pohledávka za žalovanou byla ze strany právního předchůdce žalobce [právnická osoba] Postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, a to s účinností ke dni 25.11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 30 179 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 5 871,27 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 20 759,51 Kč, úhrady za administrativní činnosti a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 070,31 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 6 140 Kč, smluvní pokuty ve výši 19 000 Kč, úroku vyčísleného od 16. 10. 2022 do 19. 10. 2022 z dlužné jistiny ve výši 4 725 Kč zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 19. 10. 2022 ve výši 2 345,60 Kč. Dlále žalobce požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 25 % p.a. z částky 30 179,76 Kč (jistina úvěru) od 20. 10. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z částku 36 051,03 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 179,76 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 5 871 Kč. K výzvě soudu žalobce doplnil, že jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná uvedla, že je od roku 2020 zaměstnána u [právnická osoba] [obec] a výše měsíčních příjmů činí 24 795 Kč a výše měsíčních výdajů 16 220 Kč, předložila k tomu pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalobce dále soudu předložil výpočet smluvní pokuty a s ohledem na ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru vzal zpět žalobu na úhradu smluvní pokuty o částku 2 944,78 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaná uhradila celkem částku ve výši 12 999 Kč, a to 16. 2. 2021 3 999 Kč, 11. 3. 2021 4 000 Kč, 29. 4. 2021 4 000 Kč a 11. 5. 2021 1 000 Kč. Dále předložil přehlednou tabulku, jak byly přijaté platby započteny na jistinu, pevně sjednaný úrok a poplatky. 2. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud rozhodl o zastavení řízení v části nároku na zaplacení částky 2 944,78 Kč (smluvní pokuty), a to v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 3. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, omluvila se emailovou zprávou. Uvedla že se omlouvá z rodinných a zdravotních důvodů. Vysvětlila, že v roce 2021 se dostala do tíživé situace díky bývalému partnerovi, měla 2 roky po insolvenci a neměla na splátky. Odešla do Německa, aby si vybudovala nové zázemí pro svoje děti. 4. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení důkaz žádostí o úvěr ze dne 12.2.2021, pracovní smlouvu [celé jméno žalované] z 16.2.2021, smlouvou o úvěru [číslo] včetně přílohy č. 1 s předpisem splátek a informacemi o zpracování osobních údajů ze dne 12.2.2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.11.2022, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a původním věřitele byla na základě návrhu na uzavření úvěrové smlouvy uzavřena dne 15. 2. 2021 smlouva o úvěru, na jejímž základě se věřitel poskytl žalované v hotovosti částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky, spolu s úrokem a sjednanými poplatky splatit v 20 měsíčních splátkách po 3 951 Kč. 11. Soud se zároveň zabýval tím, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná tvrzení o tom, jakým způsobem shromáždil a zkontroloval informace, uvedené žalovaným Z listiny označené jako žádost o úvěr vyplývá, že žalovaná měla čistý měsíční příjem, ze zaměstnání 24 795 Kč Výdaje měly být tvořeny 3 500 Kč za bydlení a energie, 9 000 Kč doprava, jídlo a osobní náklady splátkami stávajících půjček 3 320 Kč, tedy celkem 16 220 Kč. Dále bylo uvedeno, že má 2 vyživované děti. Dále byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky. Soud nepovažoval toto hodnocení poměrů žalované za dostačující. Žalobce odkázal na to, že žalovaná údaje stvrdila svým podpisem a žalobce neměl důvod pochybovat o jejich správnosti. 12. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník