15 C 39/2023-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce se domáhal zaplacení 29 910 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Zároveň se žalovaný zavázal ve smlouvě zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázel splácet v 52 týdenních splátkách po 640 Kč a poslední splátka se stala splatnou dne 12. 2. 2006. Žalovaný neuhradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] s.ro. postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci, a to s účinnosti ke dni 5. 1. 2020. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Od uzavření smlouvy do podpise smlouvu o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 3 370 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném úhradu dlužné jistiny ve výši 17 974,76 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 11 935,24 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 36 089,99 Kč, které vypočetl jako úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné částky 29 910 Kč od 31. 3. 2006 do 18. 12. 2020 Za období od 19. 12. 2020 do zaplacení s žalobce domáhá zákonného úroku z prodlení z částky 29 910 Kč. Žalovaný do dne podání žaloby žádnou jinou platbu neuhradil, a to ani po odeslání předžalobní výzvy právního zástupce žalobce. 2. Žalovaný před soudem uvedl, že si je vědom svého závazku, předpokládal, že už ho má uhrazený. Chtěl by se domluvit na nějakých splátkovém kalendáři. Je schopen splácet 3 000 Kč – 4 000 Kč. 3. Soud posoudil nárok žalobce podle občanského zákoníku dle zákona 40/1964 Sb. (dále jen OZ), tedy předpisu účinného ke dni vzniku smluvních závazků a splatnosti sjednaného plnění. Podle § 657 OZ smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 4. Podle § 517 odst. 2 OZ Jde-li p prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit úrok z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 5. Podle § 3 odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 6. Podle § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. 7. Podle § 1805 odst. 2 občanského zákoníku dle zákona 89/2012 Sb. věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá parvo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží. 8. Žalobce soudu prokazoval svá skutková tvrzení v žalobě listinnými důkazy, a to smlouvou o půjčce [číslo] ze dne 24. 3. 2005, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a podacími lístky, seznamem postupovaných pohledávek, ze kterého se konstatuje, že pohledávka za žalovaným je evidována pod pořadovým [číslo]; předžalobní výzvou a dokladem o doručení. 9. Soud posoudil smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jako smlouvy o půjčce. V tomto případě bylo z vyhotovení smlouvy prokázáno, že žalobce předal žalovanému v hotovosti částku 20 000. Ze skutkových tvrzení žalobce soud považuje za nesporné, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci celkovou částku 3 370 Kč. Přijaté plnění bylo s ohledem na výši žalovaných nároků zřejmě zčásti započteno na úhradu jistiny a zčásti na úhradu souhrnného poplatku dle smlouvy. Jak bude níže odůvodněno soud považuje ujednání o úhradě poplatku za neplatné. Z tohoto důvodu soud poskytnuté plnění 3 370 Kč započetl na úhradu jistiny a tedy zbývá k úhradě jistina ve výši 16 630 Kč. Soud tedy uložil žalovanému povinnost k úhradě této částky, jak je uvedeno ve výroku I. Pokud jde o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, tak žalobce má nepochybně nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. V této souvislosti ovšem soud zohlednil skutečnost, že žalobce a jeho právní předchůdce otáleli s vymáháním dluhu a podáním žaloby zhruba 17 let. Za této situace je uplatněný zákonný úrok z prodlení za celé období výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Soud uložil žalovanému povinnost k úhradě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení pouze ve výši 16 630 Kč, což odpovídá výši dlužné jistiny. Soud tedy analogicky využil ustanovení § 1805 obč. zákoníku dle zákona 89/2012 Sb., kdy přiznal nárok pouze na zákonný úrok z prodlení ve výši jistiny. Dále soud přiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení až ode dne podání žaloby, tj. 1. 12. 2022. Sazba zákonného úroku z prodlení byla stanovena v souladu s vládním nařízením 142/1994 Sb. 10. Ve výroku II. soud zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 13 280 Kč, tj. nároku na zaplacení souhrnného poplatku ve výši 11 935,24 Kč a zbývající části jistiny ve výši 1 344,76Kč, tj. celkem 13 280 Kč. Pokud jde o nárok na úhradu souhrnného poplatku, soud dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku postrádá jakoukoli specifikaci, tedy vysvětlení, z jakého důvodu je souhrnný poplatek požadován a jeho specifikaci. Za této situace soud hodnotí ujednání o souhrnném poplatku za neplatné z důvodu neurčitosti dle § 37 odst. 1 OZ, kdy se jedná o absolutní neplatnost právního úkonu, ke které soud přihlíží ze zákona a nikoli pouze na základě návrhu účastníka. S ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku lze přijaté plnění 3 370 Kč započítat pouze na úhradu jistiny, což znamená, že žalobce má nárok na úhradu pouze částky 13 630 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. Pokud se žalobce domáhá úhrady jistiny ve výši další částky 1 344,76 Kč, tak tento nárok je nedůvodný a soud jej zamítl. Soud dále zamítl nárok na úhradu zbývající části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 19 459,99 Kč, když se jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, jak soud odůvodnil v odstavci 11. Z téhož důvodu soud zamítl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z celé žalované částky od 19. 12. 2020 do 30. 11.2022, kdy se jedná o období před podáním žaloby. Nakonec soud zamítl úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 13 280 Kč, o kterou byla žaloba zamítnuta, a to za období od 1. 12. 2022 do zaplacení. Jedná se tedy o úroky, které převyšují zákonný úrok z prodlení přisouzený ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. Soud vyhověl žádosti žalovaného a odložil splatnost přisouzeného plnění ve splátkách po 3 000 Kč, které považuje za dostačující s ohledem na výši plnění. Soud upozorňuje žalovaného na ztrátu výhody splátek, což znamená, že pokud bude v prodlení s úhradou některé splatné splátky, stává se dluh k výzvě žalobce splatným najednou. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle výsledku řízení. V této věci byl procesní úspěch účastníků téměř totožný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.