34 C 11/2023-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 165 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 25. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 9 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný čerpal od žalobkyně finanční prostředky v období od 25. 5. 2021 do 8. 6. 2021 ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 1 900 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za službu [anonymizováno] ve výši 1 320 Kč. Úvěr byl splatný dnem 24. 6. 2021. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, zejména žalovaného prověřila v registrech NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. 2. Ve věci se konalo jednání, ze kterého se žalobkyně řádně a včas omluvila a žalovaný při něm uvedl, že je pravda, že si od žalobkyně půjčil částku 9 000 Kč a že žalobkyni ničeho nezaplatil, ovšem namítl nehoráznou výši poplatků. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že dne 25. 5. 2021 účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit do 24. 6. 2021. Výše RPSN je 2186,36% Smlouva je žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu. Totožnost žalovaného při sjednávání smlouvy byla ověřena z občanského průkazu. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že dne 25. 5. 2021 žalobkyně žalovanému zaslala na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u společnosti [právnická osoba] částku 1 500 Kč, dne 1. 6. 2021 částku 1 500 Kč, dne 2. 6. 2021 částku 1 500 Kč, dne 3. 6. 2021 částku 1 000 Kč, dne 6. 6. 2021 částku 1 000 Kč, dne 7. 6. 2021 částku 1 000 Kč, dne 8. 6. 2021 částku 1 000 Kč a dne 9. 6. 2021 částku 500 Kč (celkem 9 000 Kč). Z potvrzení o identifikovaných příjmech soud zjistil, že žalobkyně uvedla že ověřila čistý příjem spotřebitele ve výši 31 000 Kč (v potvrzení není uvedeno, jakým způsobem byla výše čistého měsíčního příjmu spotřebitele ověřena). Z výzvy a podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 5. 9. 2022 zaslaným na adresu [adresa žalovaného]. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v domácnosti, ve které žijí dvě osoby, jeho měsíční výdaje dosahují částky 10 000 Kč, jeho měsíční příjem činí 38 000 Kč, vypočítané měsíční výdaje činí 6 455 Kč, disponibilní příjem činí 20 500 Kč. Z potvrzení [právnická osoba] soud zjistil, že majitelem účtu v období od května do června 2021 byl žalovaný. Dále soud provedl důkaz sazebníkem poplatků, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 9 000 Kč, která byla v dílčích platbách zaslána na účet žalovaného č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku a dále částku ve výši 2 160 Kč, představující poplatek za poskytnutí úvěru a poplatek za službu [anonymizováno], a to nejpozději do 24. 6. 2021. Výše RPSN činila dle smlouvy 2186,36%. Před uzavřením smlouvy o úvěru byl žalovaný dotazován na své majetkové poměry. Z předložených listinných důkazů ovšem nevyplývá, že by žalobkyně skutečně prověřila tvrzené výdaje a tvrzené příjmy žalovaného, že by si v tomto směru vyžádala nějaké doklady, např. výpisy z bankovního účtu či pracovní smlouvu nebo výplatní pásky. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas, když do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. 5. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 13. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně (tj. s odbornou péčí) nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně v žalobě uvedla, z jakých příjmů a výdajů při posuzování úvěruschopnost žalovaného vycházela, ovšem již neuvedla ani nedoložila, jakým způsobem si tvrzené měsíční výdaje žalovaného a tvrzené měsíční příjmy žalovaného skutečně prověřila, např. vyžádáním pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu, atp. Soud upozorňuje, že osoba žádající o úvěr má většinou tendenci upravovat svoji příjmovou a výdajovou stránku tak, aby jí úvěr byl poskytnut a je právě na úvěrující společnosti, aby vynaložila odbornou p