34 C 55/2023-27 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá po žalovaném zaplacení částky 18 595,82 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]“) uzavřela s žalovaným dne 12. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] půjčenou částku a dále částku ve výši 30 072 Kč (tj. kapitalizované úroky, poplatky za poskytnutí úvěru aj.), a to v 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku 49 381 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupena dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně po žalovaném kromě dlužné jistiny žádá úrok ve výši 7 633,25 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 628,75 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 594,94 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000,88 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti vycházel z údajů poskytnutých zákazníkem (žalovaným). 2. Věc obsahuje cizí prvek spočívající v cizí státní příslušnosti žalovaného, jež je státním občanem [země]. Je proto třeba nejdříve zkoumat, zda český soud má pravomoc ve věci jednat, a v kladném případě, zda lze věc projednat a rozhodnout podle českého právního řádu. Jelikož jsou oba účastníci státními příslušníky zemí, které jsou členy Evropské unie, bez ohledu na jejich státní příslušnost je třeba aplikovat na místě vnitrostátních procesních předpisů (tedy občanského soudního řádu České republiky) Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Až na výjimky v tomto nařízení uvedené platí, že osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu (kapitola II oddíl 1 článek 4 odst. 1 tohoto nařízení). Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Z tohoto pohledu se soud zabýval otázkou, jaké místo lze považovat za obvyklé bydliště účastníků. V tomto směru bylo třeba vycházet z článku číslo 62 odst. 1 uvedeného nařízení, které co do pojmu bydliště odkazuje na vnitrostátní (procesní) předpisy. Pojem bydliště je zakotven v § 85 odst. 1 o. s. ř. a chápe se jako místo, kde se účastník řízení zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. Z obsahu spisu vyplývá, že se žalovaný zdržoval na území České republiky, na adrese [adresa], došlo tedy k založení mezinárodní příslušnosti českého justičního orgánu a Okresní soud v České Lípě bude příslušný k projednání a rozhodnutí o věci dle českého právního řádu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému řádně a včas předvolal oba účastníky. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel při tom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] uzavřel dne 12. 6. 2018 s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytl částku 35 000 Kč. Strany si sjednaly za poskytnutí tohoto úvěru poplatek ve výši 30 072 Kč, který tvoří úrok ve výši 3 370 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 3 252 Kč a inkasní poplatek ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal splatit celkovou dlužnou částku ve výši 65 072 Kč (35 000 Kč + 30 072 Kč) v 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Žalovaný úvěrovou smlouvu vlastnoručně podepsal. Žalovaný uhradil částku ve výši 49 381 Kč. 5. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu, má středoškolské vzdělání a jednu vyživovací povinnost. Dále žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 50 229 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou 16 316 Kč (bydlení 4 000 Kč, doprava a jídlo 8 420 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 3 896 Kč). Žalovaný pracoval jako operátor výroby u společnosti [právnická osoba] v [obec] na hlavní pracovní poměr a zaměstnání bylo ověřeno. Žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. 6. Z výplatních pásek za měsíce březen 2018 až květen 2018 bylo zjištěno, že v měsíci březnu 2018 měl žalovaný čistou mzdu ve výši 28 335 Kč, v dubnu 2018 ve výši 76 389 Kč a v květnu 2018 ve výši 44 637 Kč. Z dokladu o zajištění ubytování soud zjistil, že od 28. 11. 2015 do 31. 12. 2016 byl žalovaný ubytován na adrese [adresa žalovaného], pronajímatelé [příjmení]. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupil dne 28. 7. 2022 na žalobkyni pohledávku za žalovaným a o tomto postoupení byl žalovaný informován oznámením ze dne 4. 8. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí l