35 C 154/2023-11 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se domáhala přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 7. 11. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedla, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 10. 12. 2022. Žalobkyně se kromě jistiny dluhu domáhá také poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně (celkem 192 Kč) a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 6 367 Kč (450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku, 1 500 Kč za„ předání pohledávky k inkasnímu řízení“ a dále náklady za poštovné, přípravu upomínek apod.). Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání, v které se žalovaný zavázal výše uvedený dluh v celkové částce 14 444 Kč uhradit ve splátkách, avšak dosud uhradil pouze splátku první (tj. 1 445 Kč). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem. Soud ve věci postupoval dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto námitek. Soud vycházel s ohledem na pasivitu žalovaného z listin předložených žalobkyní, která ke svým tvrzením předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze [datum] s ceníkem a sazebníkem poplatků žalobkyně, předžalobní výzvu z 11. 1. 2023 s poštovním podacím lístkem a dohodu o narovnání ze [datum]. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o úvěru, že byla uzavřena účastníky 7. 11. 2022 dálkovým způsobem, a to pro částku úvěru ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 680 Kč zaplatit do 10. 12. 2022. V bodě 7.1, písmeno c) smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. V bodě 7.4 smlouvy pak je stanoven poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč„ za náklady spojené s předáním pohledávky k vymáhání cestou inkasní agentury [právnická osoba], či jiné“. Dále jsou zde stanoveny poplatky za upomínku emailem 31 Kč, za odeslání upomínky prostřednictvím SMS 33 Kč a za telefonický hovor (i nespojený) 40 Kč, přičemž každý takový úkon může být účtován až čtyřicetkrát. Z dohody o narovnání soud zjistil, že žalobkyně spolu s žalovaným touto dohodou nahradili vzájemná práva ze smlouvy o úvěru, považoval její uzavření za prokázané, avšak s ohledem na slabší postavení žalovaného jako spotřebitele ji považoval za nutnou podrobit přezkumu. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně se právem domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč spolu se sjednanými smluvními úroky (kapitalizovaným ve výši 397 Kč), kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 73 Kč, smluvní pokutou z prodlení ve výši 192 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 488 Kč (dle dohody o narovnání). V této části bylo tedy žalobě vyhověno, po započtení částečné úhrady ve výši 1 445 Kč. Pokud se týká částky 6 294 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu shora citovaného ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (resp. jeho položek jak jsou uvedeny výše). Ten představuje více než 100 % poskytnuté částky. Dle názoru soudu se jedná o zcela neadekvátní a účelové navýšení částky, která má být vrácena, neboť upomínat dlužníka až 120x nemá ani valného významu. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s poskytnutou částkou ještě uvedený poplatek, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25,28 Kč, přičemž tato částka představuje 3,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.