35 C 207/2023-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 940 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli poplatek ve výši 4 940 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit do 21. 12. 2022. Žalovaná neuhradila dosud ničeho. Předmětnou pohledávku se všemi právy s ní spojenými společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně dopisem z 9. 6. 2023. Dále žalobkyně uplatnila nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná zůstala ve sporu pasivní, soud vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o zápůjčce, informace o zápůjčce, potvrzení o provedené platbě, rámcová a realizační smlouva o postoupení pohledávek a seznam pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzva s podacím lístkem) a dospěl k závěru, že v řízení bylo žalobkyní pouze prokázáno, že původní věřitel na účet žalované zaslal dne 21. 11. 2022 částku 13 000 Kč. Soud nezjistil, že by mezi věřitelem a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 zákona č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”), tj. že se zapůjčitel zavázal přenechat žalované jako vydlužiteli zastupitelnou věc – peněžní prostředky a že se žalovaná zavázala vrátit věc stejnou druhu společně s dalšími ujednanými částkami, konkrétně poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky. Předložený text smlouvy o zápůjčce sice obsahuje způsob vzniku tvrzeného závazkového vztahu, nicméně zvolený elektronický způsob uzavření nijak negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalované v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou předložením osobních údajů zákazníka a doložení zaslání peněžních prostředků na účet uvedený v textu smlouvy, byť se jedná o podstatnou náležitost v případě zápůjčky. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovanou skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byla skutečně žalovaná, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o zápůjčce, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky byly předloženy žalované, s čím žalovaná vyjádřila souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předloženy soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně o právním důvodu vztahu – zápůjčce ve spojení s předáním peněžních prostředků. Chybí zde garance nezměnitelnosti elektronicky uzavřené smlouvy o zápůjčce k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu žalovanému elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně návrhu smlouvy o zápůjčce. Předložený text smlouvy však žádnou takovou garanci neposkytuje, jedná se o dokument, který lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, především proto, že se jedná o dokument, který není podepsán. Z ničeho pak není seznat, že by mezi účastníky došlo k ujednání o zápůjčce dle žalobních tvrzení. 5. Pro případ, že by došlo ke sjednání smlouvy, jak tvrdí žalobkyně, má soud výhrady ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaná výslovně potvrdila, že je schopna zápůjčku řádně a včas splatit. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je však povinností věřitele tuto schopnost aktivně zkoumat a posoudit, nikoli se spolehnout na prohlášení protistrany. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat požadovaný poplatek za zpracování, který je spíše fakticky skrytým úrokem a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem výše poplatků v poměru k jistině s dobrými mravy. Nárok žalobkyně ohledně jistiny však bylo možné posoudit jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 13 000 Kč včetně úroku z prodlení, žalovaná je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť v řízení nebylo prokázáno ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky včetně odpovídajícího úroku z prodlení. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou podle § 1879, § 1882 odst. 1 o. z. ve spojení s předloženou postupní smlouvou a oznámením o postoupení pohledávek. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 011,60 Kč, přičemž tato částka představuje 44,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,46 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 940 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval při výpočtu nákladů řízení dle ust. § 14b vyhlášky s ohledem na opakující se podání žalobkyně v obdobných věcech u zdejšího soudu.