35 C 4/2023-10 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 28 448,92 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení nejprve tvrdila uzavření smlouvy o bankovních službách, kdy pro žalovaného žalobkyně vedla běžný účet a následně mu umožnila čerpat finanční prostředky na běžném účtu do povoleného debetu v limitu 20 000 Kč za podmínek stanovených smlouvou z [datum]. Žalovaný přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, který řádně neuhradil. Žalobkyně proto odstoupila od smlouvy a účet žalovaného zrušila k [datum]. Dlužná částka ve výši 21 995,24 Kč byla převedena na účet pohledávek. Ke dni 26. 9. 2022 byla dlužná částka tvořena jistinou ve výši 10 661,34 Kč (částka ve výši 11 333,9 Kč byla uhrazena v rámci insolvenčního řízení, které však nesplnilo podmínky osvobození od úhrady zbývajícího dluhu). Žalovaný byl o úhradu upomenut 9. 9. 2022. 2. Žalobkyně dále v řízení tvrdila uzavření smlouvy o osobní kreditní kartě [číslo] dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě měla žalovanému vydat kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat splácet úvěr měsíční splátkou ve výši [číslo] z aktuálně vyčerpané jistiny úvěru při úrokové sazbě 21,99 % p. a. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou měsíčních splátek, žalobkyně proto měla dne 2. 11. 2016 po předchozí výzvě k úhradě od smlouvy odstoupit. Dlužná částka měla sestávat z jistiny ve výši 30 051,32 Kč, vyčísleného úroku ve výši 3 460,85 Kč, úroku z prodlení 485,75 Kč a poplatků ve výši celkem 1 520 Kč. Jistina dluhu byla uhrazena v insolvenčním řízení, avšak žalovaný nesplnil podmínky pro oddlužení a dluh je v současné době představován výše uvedenými poplatky (3x 500 Kč za zaslání upomínky za neprovedení splátky a 20 Kč za zaslání oznámení o překročení úvěrového limitu), smluvním úrokem ve výši 12 148,9 Kč a úrokem z prodlení 4 118,68 Kč. Dne 9. 9. 2022 byla žalovanému zaslána upomínka před podáním žaloby, neuhradil však ničeho. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 115a o.s.ř., neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek. 5. Soud vycházel při dokazování z listin předložených žalobkyní, neboť žalovaný zůstal ve sporu pasivní. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy z [datum], že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout balíček„ můj účet“ a platební kartu, tj. zřídit a vést běžný účet. Následně byla [datum] mezi účastníky uzavřena smlouva o povoleném debetu do výše 20 000 Kč, po dobu 180 dnů. Dopisem z 26. 9. 2016 žalobkyně sdělila žalovanému odstoupení od smlouvy pro přečerpání zůstatku do nepovoleného záporného zůstatku na účtu. Dopisem z 14. 10. 2016 bylo žalovanému oznámeno zrušení bankovního účtu s tím, že dlužná částka činí 21 995,24 Kč. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě, že ji účastníci uzavřeli dne [datum], žalovanému byla poskytnuta osobní kreditní karta k účtu č. [bankovní účet], s úvěrovým limitem 30 000 Kč na dobu neurčitou a s úrokem dle sazebníku banky. Úvěr měl být splácen ve splátkách po 1/20 z vyčerpané jistiny dluhu měsíčně, nejméně 100 Kč měsíčně. Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro užívání osobních kreditních karet a Oznámení o úrokových sazbách. Článek 2.6 smlouvy obsahuje odkaz na všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků, kde je uvedena cena, resp. výše poplatku za zaslání upomínek aj. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 18. 10. 2016 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o osobní kreditní kartě, s ohledem na porušení podmínek ze strany žalovaného. Z potvrzení o vydání kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaný svým podpisem odsouhlasil vydání příslušné karty k účtu. Dále byla žalovanému dne 9. 9. 2022 zaslána předžalobní výzva k plnění. Z výpisu z účtu žalovaného z 2. 11. 2016 bylo zjištěno, že se jedná o poslední, zesplatňovací výpis, dle kterého měl žalovaný vyčerpat z úvěru částku 30 051,32 Kč, na poplatcích dlužit částku 1 000 Kč za zaslání upomínky a na správě úvěru za aktuální měsíc 59 Kč. Z historického a periodického výpisu z účtů soud zjistil přehled odchozích a příchozích plateb na předmětný úvěr. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Soud žalobě co do jistiny prvně uvedeného dluhu a příslušenství dlužné částky ze smlouvy o osobní kreditní kartě vyhověl. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, netvrdil a tím spíše neprokázal, že žalovaný dluh nevznikl, že k jeho úhradě není povinen, nebo že jej již uhradil. Žalobkyně v řízení dostatečně tvrdila a prokázala závazek žalovaného vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky na základě smlouvy o úvěru (prostřednictvím kreditní karty, tzv. kontokorent), tj. prostředky z vyčerpaného kontokorentu i poplatek za vedení účtu. Žalovaný na svůj dluh průběžně plnil pouze částečně (to platí i ohledně fáze insolvenčního řízení, které však nebylo ukončeno zproštěním zbylé části pohledávky, jak zjistil soud dálkovým náhledem do portálu isir.justice.cz), dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, žalobkyně proto přistoupila k odstoupení od smluv a žalovaného vyzvala dopisem k jejich úhradě. 8. Co se týče poplatků za zaslání upomínek ve výši 3x 500 Kč, resp. za zaslání oznámení o překročení úvěrového limitu (20 Kč), zde dle názoru soudu není řádné sjednání takového poplatku, který má ve skutečnosti podobu smluvní pokuty, pouze odkazem smlouvy na jiné smluvní dokumenty (sazebník, všeobecné obchodní podmínky apod.). Dané ustanovení obchodních podmínek soud vyložil ve světle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Takto sjednaná smluvní pokuta je dle názoru soudu v rozporu se zásadou poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele, neboť znamená k újmě žalovaného nerovnováhu v právech a povinnostech stran a její ujednání je tudíž dle § 1815 občanského zákoníku neplatným právním úkonem. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu neshledal důvodnou co do částky 1 050 Kč, nicméně přiznal žalobkyni částku ve výši 150 Kč za každou ze tří upomínek a částku 20 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že tato částka odpovídá reálnému plnění za vyhotovení a odeslání upomínky. 9. Výrok o úrocích z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 661,01 Kč, přičemž tato částka představuje 92,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 96,31 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 3,69 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 138 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 448,92 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612,80 Kč.