37 C 295/2022-35 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 13.12.2022 se žalobce domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanými jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, kdy žalobce je vlastníkem ideálních 17/22 na předmětných nemovitostech, žalovaný [celé jméno žalovaného] je vlastníkem ideálních 3/22 na předmětných nemovitostech a žalovaný [celé jméno žalovaného] je vlastníkem ideální 1/11 na předmětných nemovitostech. Žalobce uvedl, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech nabyl ve veřejné dražbě. Poukázal na to, že nemá zájem setrvávat ve spoluvlastnictví, k dohodě o vypořádání nedošlo, a proto se se s žalobou obrátil k soudu. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavili. Soud věc projednal bez účasti žalovaných, přičemž vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů. 3. Soud provedl následující důkazy: 4. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce] u [obec] vyplývá, že žalobce a žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí. Žalobce je vlastníkem ideálních 17/22, žalovaní vlastníky ideálních 3/22 a 1/11. Nabývacími tituly pro žalobce jsou usnesení o příklepu ve veřejné dražbě a kupní smlouva. Nabývacím titulem pro žalované je usnesení soudu o projednání dědictví. V oddílu C je uvedeno několik desítek exekucí váznoucích na spoluvlastnických podílech žalovaných. 5. Na daný spor je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Podle § 1140 odst. 1 nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Podle § 1147 není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 6. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že jsou podílovými spoluvlastník pozemkové parcely [číslo] jejíž součástí je objekt [adresa] a pozemkové parcely [číslo] vše jak zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví], pro [územní celek], [katastrální uzemí] [obec]. Žalobce je vlastníkem majoritního podílu ve výši ideálních 17/22 vzhledem k celku a žalovaný [celé jméno žalovaného] podílu ve výši ideálních 3/22 vzhledem k celku a žalovaný [celé jméno žalovaného] podílu ve výši ideální 1/11 vzhledem k celku. Žalobce nabyl spoluvlastnický podíl příklepem ve veřejných dražbách a dále kupní smlouvou ze dne 31.3.2021. Žalobci nabyli své spoluvlastnické podíly v rámci usnesení soudu o vypořádání dědictví ze dne 9.2.2010 a 14.10.2015. Z oddílu C vyplývá, že spoluvlastnické podíly žalovaných jsou zatíženy několika desítkami exekucí. 7. Podle právní úpravy je primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví rozdělení společné věci. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy druhý způsob vypořádání, a sice přikázat společnou věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nejsou-li dány předpoklady pro přikázání společné věci za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, je poslední variantou prodej společné věci ve veřejné dražbě. Lze přitom v zásadě vyjít z dosavadní judikatury ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to včetně řešení otázky, zda nemovitosti ve spoluvlastnictví jsou dobře dělitelné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2019, sp.zn. 22 Cdo 3385/2019). 8. Vzhledem k tomu, že soud není vázán návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastníků, zaměřil se nejprve na skutečnost, zda je možné spoluvlastnictví účastníků reálně rozdělit. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že se jedná o standardní rodinný dům. Vzhledem k minoritním spoluvlastnickým podílům žalovaných (ideální 1/11 a ideální 3/22) není, dle názoru soudu reálné rozdělení nemovitostí objektivně možné. 9. Další způsob zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který přichází v úvahu, je přikázání nemovitostí jedné nebo druhé straně, za přiměřenou náhradu. Žádný z účastníků však neprojevil zájem o nabytí předmětných nemovitostí do svého vlastnictví. Vzhledem k zatížení spoluvlastnických podílů žalovaných desítkami exekucí, nepřipadá ani tato možnost objektivně do úvahy. 10. V důsledku shora uvedeného soudu nezbyla jiná možnost, něž rozhodnout o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví formou prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě, kdy jiné varianty, jak uvedeno shora, nebyly objektivně možné. Po prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě bude výtěžek rozdělen v souladu s výší spoluvlastnických podílů. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádné straně nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud vzal v potaz nález Ústavního soudu ČR ze dne 5.4.2022, č.j. IV. ÚS 404/22. Dle tohoto rozhodnutí má řízení povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li však procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto konkrétním sporu soud žádný šikanózní výkon práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv neshledal, proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku III. uvedeno.