38 C 117/2023-24 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným uzavřela po prověření jeho úvěruschopnosti lustracemi v dostupných databázích prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách původní věřitelky smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla dne 31. 8. 2021 částku 14 250 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč uhradit nejpozději do 30. 9. 2021, svou povinnost nesplnil, dostal se do prodlení a přes výzvy původní věřitelky k zaplacení nebylo žalovaným do sepisu žaloby na pohledávku ničeho uhrazeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), následně byla pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 1. 2023 na žalobkyni. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Soud zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 31. 8. 2021 (č.l. 15-18), že původní věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 250 Kč Smlouva není žalovaným jako dlužníkem podepsána, u jména žalovaného je pouze SMS kód, proces podepisování prostřednictvím elektronického podpisu žalobkyně nijak neprokázala. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 12-13) soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru činila 14 250 Kč, peněžní prostředky byly poskytnuty do dvou pracovních dnů od uzavření smlouvy na uvedený bankovní účet, poplatek za poskytnutí úvěru činil 0 Kč, splatnost 30 dnů od poskytnutí zápůjčky. Z potvrzení o platbě (č.l. 19) bylo zjištěno, že dne 31. 8. 2022 bylo na účet č. [bankovní účet] uhrazeno 14 251 Kč. Dne 2. 1. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu postoupila pohledávku na žalobkyni, k němuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2022 (systém ISAS). O postoupení pohledávky byl žalovaný dle zjištění soudu informován oznámením ze dne 5. 1. 2023 (č.l. 14), kdy byl současně vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 36 215 Kč. 4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a původní věřitelkou, která dne 19. 12. 2022 pohledávku platně postoupila právní předchůdkyni žalobkyně, která pohledávku dne 2. 1. 2023 platně postoupila žalobkyni, byla sjednána smlouva o úvěru, přičemž se právní vztahy mezi účastníky řídí s ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy vedle ust. § 2395 o.z. též zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úroky ani jinými platbami vyplývajícími z úvěrové smlouvy se soud nezabýval, neboť nebyly ve smlouvě stanoveny a žalobkyně tedy v žalobě nepožadovala žádné příslušenství pohledávky. Žalovaný nevrátil částku 14 250 Kč poskytnutou původní věřitelkou na základě úvěrové smlouvy se splatností do 30. 9. 2021, žaloba je tak podána důvodně a soud jí v plném rozsahu vyhověl. 6. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že v obdobných případech (v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] z úřední povinnosti) hodnotí, zda poskytovatel úvěru zjišťoval úvěruschopnost dlužníka s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé mj. povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dospěje-li soud na základě (ne) předložených podkladů k názoru, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, žalobu zamítne co do veškerých plnění nad rámec jistiny, o které pak rozhoduje jako o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o.z. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, ale nebylo nijak doloženo, jakým způsobem původní věřitelka aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalovaného (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Žalobkyně však požadovala pouze jistinu, proto soud považoval shora uvedený postup za nadbytečný. 7. Ve smyslu § 1970 o.z. soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, podle § 14b a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 300 Kč), paušální náhrady hotových výdajů spojených se třemi úkony právní služby (3 x 100 Kč) a částky ve výši 252 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě je žaloba svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala již desítky (byť pro pohledávky postoupené různými právními předchůdci). Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné, žalobkyni tak nelze přiznávat jí požadovanou náhradu nákladů.