38 C 118/2023-34 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou po posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 15. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě poskytla 30 000 Kč, z toho 2 500 Kč bylo použito na provizi zprostředkovatele. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, dne 25. 2. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila. Dle žalobkyně je žalovaná částka 32 012 Kč tvořena dlužnými splátkami ve výši 3 448 Kč a zesplatněnou jistinou ve výši 28 564 Kč. Žalobkyně se také domáhá smluvního úroku ve výši 27,28% ročně, nákladů za odeslání upomínky ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) a částky 1 248 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty 0,1% denně z částky 32 012 Kč. 2. Soud ve věci jednal a rozhodoval dne 5. 10. 2023 v nepřítomnosti účastníků (§101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednán omluvil, a žalovaná, ač řádně vyrozuměna o termínu jednání, se neomluvila, s tím, že pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 11. 2022 (č.l. 13-15) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z toho částka 2 500 Kč byla uhrazena zprostředkovateli a částka 27 500 Kč byla určena k výplatě žalované. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč s datem poslední splátky 20. 3. 2026, úroková sazba byla sjednána ve výši 27,28%, roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) činila 39,2% Smluvní pokuty byly upraveny v ust. čl. IV.2, za každý jednotlivý případ prodlení 499 Kč a dále ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Z emailu ze dne 16. 11. 2022 (č.l. 19) bylo zjištěno, že žalobkyně schválila žádost žalované o úvěr a vyzvala ji k zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 16-18) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny označené jako„ Výdaje spotřebitele“ (č.l. 30 p.v.) bylo zjištěno, že žalovaná uvedla své měsíční výdaje: na bydlení 9 100. Z listiny„ Závazky spotřebitele, čestné prohlášení“ (č.l. 30) soud zjistil, že žalovaná neuvedla žádný úvěr. Z listiny označené jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ (č.l. 26) soud zjistil že žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje žalované, měsíční příjmy měly činit 27 724 Kč, měsíční výdaje na bydlení 9 100 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 24. 8. 2022 (č.l. 26 p.v. – 27) soud zjistil, že žalovaná je nájemcem bytu Z výplatních pásek za září a říjen 2022 (č.l. 28) bylo zjištěno, že žalovaná v této době dosahovala měsíčního příjmu ve výši 27 774 Kč a 27 383 Kč. Z výpisu centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku (č.l. 29) bylo zjištěno, že žalovaná nebyl k 14. 11. 2022 v těchto rejstřících evidována. Z výpisu registru REPI Credit Report (č.l. 31) soud zjistil, že v této databázi nejsou evidovány žádné záznamy žalované. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 20) bylo zjištěno, že žalovaná na účet žalobkyně dne 16. 11. 2022 uhradila 1 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 22) bylo zjištěno, že na účet č. [bankovní účet] žalobkyně dne 18. 11. 2022 uhradila 2 500 Kč. Z potvrzení o provedení transakce (č.l. 21) bylo zjištěno, že na účet žalované uhradila žalobkyně dne 18. 11. 2022 částku 27 500 Kč. Z výpisů databáze ISAS zdejšího soudu (č.l. 32) bylo zjištěno, že proti žalované jako povinné bylo od roku 2019 zahájeno 9 exekucí, od roku 2022 vystupuje jako žalovaná celkem v šesti řízeních, v nichž je po ní požadována částka přesahující 760 000 Kč, jde zejména o pohledávky společností [právnická osoba] z úvěru z roku 2015, [právnická osoba] z úvěru z listopadu 2022 nebo [právnická osoba] z úvěru z července 2022. 4. Soud má za zjištěné, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 15. 11. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným byla žalované poskytnuta částka 27 500 Kč, kterou se zavázala splatit žalobkyni spolu s poplatkem ve výši 18 500 Kč, jehož součástí byla provize ve výši 2 500 Kč a úrok ve výši 27,28 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 39,2%. Žalobkyně příjmy žalované za měsíce září a říjen 2022 zjistila z výplatních pásek, výdaje žalované zjistila z prohlášení žalované a nájemní smlouvy. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost dále z insolvenčního rejstříku, registru REPI a evidence exekucí. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 10. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dluž