38 C 45/2023-28 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 7. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 7 000 Kč za poplatek ve výši 1 680 Kč. Žalovaná si dále sjednala volitelné služby„ Presto“ za poplatek 165 Kč a„ Informační SMS servis“ za poplatek 29 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaná potvrdila přečtení smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky, SMS kódem [číslo]. Úvěr s poplatkem byly splatné dne 6. 9. 2021, žalovaná do podání žaloby neuhradila ničeho. Žalobkyně se kromě jistiny a poplatků podanou žalobou domáhala také úhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 2 555 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 8 874 Kč od 7. 9. 2021 do 5. 12. 2021. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 7. 8. 2021 (č.l. 17-18) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalované jako dlužníkovi poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr s postupným čerpáním ve výši 7 000 Kč, s první transakcí ve výši 7 000 Kč, za poplatek ve výši 1 680 Kč v případě čerpání celého úvěrového limitu, se splatností do 6. 9. 2021, s jednorázovou výší splátky při čerpání celého úvěrového limitu ve výši 8 874 Kč RPSN byla dle článku VIII. stanovena na 1 269,72%, počet splátek 1. Žalovaná se zavázala splatit vyčerpanou část úvěru spolu s poplatkem za sjednání úvěru a za vybrané služby (Presto, Informační SMS servis). V článku VII. je uvedeno, že dlužník (žalovaná) se seznámila s Všeobecnými obchodními podmínkami dostupnými na webových stránkách žalobkyně, stejně jako se Sazebníkem. V části podpisy je u jména žalované uveden PIN kód [číslo]. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti (č.l. 21) soud zjistil, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání platby z bankovního účtu označeného jako BankId: fio: [číslo] na protiúčet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalované]. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č.l. 19-20) soud zjistil kontaktní informace žalobkyně, základní vlastnosti spotřebitelského úvěru a jeho náklady, další důležité právní aspekty a informace, které se poskytují v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č.l. 23) soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 7. 8. 2021 vyplacena částka 7 000 Kč. Z dokumentu identifikované příjmy (č.l. 27) soud zjistil, že žalobkyně v souladu s pravidly společnosti [právnická osoba] pro posuzování úvěruschopnosti ověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací čistý měsíční příjem spotřebitele, přičemž takto ověřená částka činila 24 933 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] (č.l. 28) soud zjistil, že žalované bylo přiděleno identifikační [číslo] identifikační číslo posouzení úvěruschopnosti bylo [číslo], přičemž bylo uvedeno, že celkový počet členů domácnosti jsou 4, počet členů domácnosti s příjmem jsou 2, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem je 10 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 24 933 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 22 000 Kč, regionální koeficient je 1, počet nepracujících členů domácnosti je 2, rezerva pro výdaje: 700, vypočítané minimální výdaje: 9 075, disponibilní příjem: 11 300 (není uvedeno, zda se jedná o částky v Kč či jinou hodnotu), počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Soudu byla též předložena fotokopie občanského průkazu žalované (č.l. 24). Z předžalobní výzvy advokáta ze dne 25. 8. 2022 spolu s doručenkou (č.l. 25-26), bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 12 998,74 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaná byla povinna spolu s poplatkem 1 680 Kč do 6. 9. 2021 úvěr splatit. RPSN činila 1 1 269,72 %. Žalovaná svou povinnost řádně neplnila a neuhradila ničeho, dostala se tak do prodlení, proto žalobkyně přistoupila k ukládání smluvních sankcí a zasílání upomínek. 9. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne