38 C 5/2023-29 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 9. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 18 000 Kč za poplatek ve výši 4 320 Kč. Žalovaný si dále sjednala volitelné služby„ Klidné spaní“ za poplatek 0 Kč, službu„ Presto“ za poplatek 165 Kč a„ Informační SMS servis“ za 29 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně, na nichž žalovaný potvrdil přečtení smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Smlouva byla podepsána elektronicky, totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím jeho bankovního účtu. Úvěr s poplatkem byly splatné dne 21. 8. 2021, žalovaný do podání žaloby uhradila 30 200 Kč. Žalobkyně se kromě jistiny a poplatků podanou žalobou domáhala také úhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 980 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 22 514 Kč od 22. 8. 2021 do 19. 11. 2021. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 9. 2. 2021 (č.l. 13-15) zjistil, že žalobkyně jako věřitel se zavázala žalovanému jako dlužníkovi poskytnout spotřebitelský bezúčelový úvěr s postupným čerpáním ve výši 18 000 Kč. RPSN byla dle článku VIII. stanovena na 1 269,72%, počet splátek 1, poplatek ve výši 4 320 Kč. Žalovaný se zavázal splatit vyčerpaný úvěr spolu s poplatkem za sjednání úvěru a za vybrané služby (Presto 165 Kč a sms servis 29 Kč měsíčně). V článku VII. je uvedeno, že dlužník (žalovaný) se seznámila s Všeobecnými obchodními podmínkami dostupnými na webových stránkách žalobkyně, stejně jako se Sazebníkem. V části podpisy je u jména žalovaného uvedeno, že smlouva je podepsána sms kódem. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti (č.l. 16) soud zjistil, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání platby z bankovního účtu označeného jako BankId: fio: [číslo] na protiúčet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného]. Ze sazebníku (č.l. 20-21) soud zjistil výši základních poplatků a poplatků za volitelné služby, náklady úvěru a smluvní pokuty a RPSN. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č.l. 26-27) soud zjistil kontaktní informace žalobkyně, základní vlastnosti spotřebitelského úvěru a jeho náklady, další důležité právní aspekty a informace, které se poskytují v případě uvádění finančních služeb na trh na dálku. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (č.l. 18) soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 9. 2. 2021 vyplacena částka 18 000 Kč. Z dokumentu identifikované příjmy (č.l. 19) soud zjistil, že žalobkyně v souladu s pravidly společnosti [právnická osoba] pro posuzování úvěruschopnosti měla ověřit„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“ čistý měsíční příjem spotřebitele, přičemž takto ověřená částka činila 38 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] (č.l. 17) soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno identifikační [číslo] totožné identifikační číslo posouzení úvěruschopnosti, přičemž bylo uvedeno, že celkový počet členů domácnosti 2, počet členů domácnosti s příjmem 2, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem je 9 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 38 000 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 32 000 Kč, regionální koeficient je 1, počet nepracujících členů domácnosti je 0, rezerva pro výdaje: 500, vypočítané minimální výdaje: 7 875, disponibilní příjem: 22 500 (není uvedeno, zda se jedná o částky v Kč či jinou hodnotu), počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Soudu byla též předložena fotokopie občanského průkazu žalovaného (č.l. 22-23). 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] – [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno] v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. 7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 8. Soud má za zjištěné, že žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen spolu s poplatkem 4 320 Kč úvěr splatit do 11. 3. 2021 RPSN činila 1 269,72 %. Žalovaný svou uhradil celkem 32 000 Kč. 9. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) a neměla by být i s ohledem na z