38 C 82/2023-31 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném přiznání shora uvedené částky, která představuje dlužné pojistné z pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně se domáhá pojistného za období od 24. 11. 2022 do 23. 2. 2023. 2. Opatrovník žalovaného u ústního jednání konaného dne 4. 12. 2023 uvedl, nechť soud rozhodne na základě provedených důkazů. 3. Soud má za zjištěné, že účastníci uzavřeli dne 24. 5. 2022 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky Audi A4, [registrační značka], a to na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal hradit žalobkyni pro stanovené pojistné období pojistné ve výši 1 434 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 24. 11. 2022. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužného pojistného upomínkou ze dne 23. 1. 2023. Oznámením ze dne 1. 3. 2023 bylo žalovanému sděleno, že pojištění zaniklo pro nezaplacení dne 23. 2. 2023. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a ust. § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), v tehdy platném znění, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pojištění zaniklo ve smyslu ust. § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, resp. ve smyslu ust. § 2804 o.z., pro nezaplacení pojistného. Žalobkyni z uzavřené smlouvy vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného pokud jej požaduje za období od 24. 11. 2022 do 23. 2. 2023, považuje soud tento její nárok za důvodný. Uvedenou částku žalovaný doposud neuhradil, proto soud žalobě vyhověl. 5. Ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení, a to v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 10. 2023, č.j. 38 C 82/2023 – 9, byl žalovanému ustanoven opatrovník z řad advokátů. Ve smyslu § 140 odst. 2 o.s.ř. pak náleží opatrovníkovi odměna a náhrada hotových výdajů, které nese stát. Odměna za výkon funkce opatrovníka byla advokátu stanovena podle § 8, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 3 146 Kč. V tomto případě opatrovník žalovaného učinil ve věci dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast na jednání dne 4. 12. 2023) a proto mu náleží odměna podle § 8, § 11 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby a dále dva režijní paušály po 300 Kč a DPH ve výši 21 %, tj. 546 Kč z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. 7. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně byla v posuzovaném případě zcela úspěšná, žalovaný byl neúspěšný. Na základě této skutečnosti je žalovaný povinen nahradit státu hotové výdaje a odměnu za zastupování žalovaného ustanoveným opatrovníkem ve výši 3 146 Kč. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení ve výši 2 857,51 Kč. Ty podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměny právního zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí věci, sepisu výzvy a sepisu žaloby (3 x 200 Kč), dle § 7 bod 3, § 11 advokátního tarifu za účast na jednání (1 000 Kč) celkem 1 600 Kč ponížené na částku 1431 dle § 14b odst. 4 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů spojených se čtyřmi úkony právní služby (3 x 100 Kč; 1 x 300 Kč), částky ve výši 426,51 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je svým obsahem jednoznačně formulářovou žalobou. Opakovanost nastává v okamžiku existence tří dalších obdobných návrhů, žalobkyně takových návrhů jen u zdejšího soudu podala desítky. Za ustálený vzor lze považovat takové návrhy, které se v zásadě neliší ve struktuře, v druhu nároků opírajících se o stejná ustanovení právních předpisů a v právech a povinnostech účastníků smlouvy, přičemž jsou dokládány stejným druhem důkazů. I v tomto ohledu jsou zmíněné opakované návrhy obdobné. 9. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno podle § 157 odst. 4 o.s.ř.