48 C 428/2022-64 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně (dříve vystupující pod [právnická osoba] [anonymizováno]) se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 555 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 29 955 Kč na úhradu kupní ceny zboží, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky. Účastníci řízení se k nařízenému jednání nedostavili, zástupce žalobkyně se omluvil, žalovaný nikoli. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 29 955 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. 30 měsíčními splátkami, nevrátil. Dopisem ze dne 1. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 18. 4. 2021. Žalobkyně požaduje pouze zaplacení nesplacené jistiny ve výši 29 555 Kč, když sama považuje smlouvu o úvěru za právní důvod, který odpadl. Žalovaný uhradil na splátkách částku 400 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. S ohledem na to, že sama žalobkyně považuje uzavřenou smlouvu za právní důvod, který odpadl, domáhá se pouze vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. ve spojení s ustanovením § 3002 o. z. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 555 Kč jako vydání bezdůvodného obohacení, tedy rozdílu mezi poskytnutou částkou a zaplacenými splátkami. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 916 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 478 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 555 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 800 Kč ve výši 1 638 Kč.