48 C 51/2023-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobce žádal o přiznání částky 53 054 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaný dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytl původní věřitel půjčku ve výši 60 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 122 209 Kč (půjčka 60 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 62 209 Kč), a to formovou 100 týdenních splátek po 1 223 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Žalovaný uhradil částku 69 155 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem došlo k převedení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Ke dni postoupení hodnota pohledávky činila 53 054 Kč bez příslušenství. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou ke dni 5. 3. 2023 s tím, že zásilka doručovaná poštou na adresu trvalého pobytu žalovaného byla uložena na poště 23. 2. 2023. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného a podle důkazů založených ve spisu v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. a 120 odst. 3 o.s.ř. Soud posoudil nárok žalobce dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky. Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Podle § 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud k návrhu žalobce provedl důkaz smlouvou o půjčce mezi [právnická osoba] a žalovaným z [datum] včetně smluvních podmínek o půjčce, dále předžalobní výzvou včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu a zákaznickou kartou. Soud dospěl k závěru, že žalobce se důvodně domáhá úhrady nedoplatku půjčené částky. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce a osobně převzal půjčenou částku 60 000 Kč a zavázal se uhradit úrok ve výši 12 436 Kč. Žalobce soudu sdělil, že žalovaný na úhradu půjčky zaplatil částku 69 155 Kč Kč. Soud tedy považuje za důvodný nárok žalobce na zaplacení zbývající částku 3 281 Kč za nevrácenou část půjčky, úroku z prodlení a obchodního úroku z jistiny ve výši 19% ročně. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. O úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s § 1970 OZ s tím, že výše byla stanovena dle vl. nař. 351/2013 Sb. Soud nepovažuje za důvodný nárok žalobce na úhradu zbývajících položek souhrnného poplatku. Ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 62 209 Kč, a to částku 14 073 Kč za administrativní činnost a 35 700 Kč za hotovostní inkaso. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši těchto poplatků a způsobu jeho ujednání. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobkyní v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o zápůjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za úrok, dosahoval by celkový úrok více než 100 % za 100 týdnů, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Pokud se žalobce touto žalobou domáhá zaplacení částky 49 773 Kč za tyto poplatky, byla v tomto rozsahu žalobě zamítnuta. Vzhledem k tomu, že soud shledal ujednání o souhrnném poplatku neplatným, nelze plnění žalovaného na tento poplatek započítat, tedy soud započetl plnění žalovaného na jistinu a sjednaný úrok (60 000 Kč + 12 436 Kč). Soud dospěl k závěru, že žalovaný uhradil úrok a jistinu v uvedené části, a proto v tomto rozsahu je žaloba nedůvodná a byla zamítnuta včetně úroku a úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93,82 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 6,18 %), žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.