48 C 92/2023-14 — Okresní soud v České Lípě

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 10 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21.9.2005 do zaplacení. V žalobě uvedla, že žalovaný dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], uzavřel smlouvu o půjčce [číslo] na základě této smlouvy poskytl původní věřitel půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12 400 Kč (půjčka 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 400 Kč), a to formou 31 týdenních splátek po 400 Kč. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas a smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj 13. 9. 2005. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena. Do postoupení žalovaný uhradil na dluh částku 1 600 Kč. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Předvolání společně s žalobou mu bylo doručeno do vlastních rukou ke dni 31. 3. 2023 s tím, že zásilka doručovaná poštou na adresu trvalého pobytu žalovaného byla uložena na poště 21. 3. 2023. Soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, která se prostřednictvím svého zástupce omluvila, a podle důkazů založených ve spisu v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. a 120 odst. 3 o.s.ř. Soud posoudil nárok žalobce dle občanského zákoníku ve znění zákona 40/1964 Sb., protože za účinnosti tohoto předpisu byla uzavřena smlouva o půjčce a stal se splatným dluh. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté lhůty. Podle 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze sjednat úroky. Podle § 37 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Podle§ 3 OZ odst. 1 výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Soud k návrhu žalobce provedl důkaz smlouvou o půjčce mezi [právnická osoba] a žalovaným včetně smluvních podmínek o půjčce, dále předžalobní výzvou včetně podacího archu, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], a oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího archu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se důvodně domáhá úhrady nedoplatku půjčené částky. Z uvedených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce a osobně převzal půjčenou částku 8 000 Kč. Žalobkyně soudu sdělila, že žalovaný na úhradu půjčky zaplatil částku 1 600 Kč. Soud tedy považuje za důvodný nárok žalobce na zaplacení zbývající částky 6 400 Kč za nevrácenou část půjčky. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Soud nepovažuje za důvodný nárok žalobce na úhradu souhrnného poplatku. Ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že se zákazník zavazuje zaplatit v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 4 400 Kč, aniž by byla uvedena jakákoli specifikace a odůvodnění tohoto poplatku. Není zřejmé, zda se jedná o úrok z půjčky, náklady v souvislosti s poskytnutím půjčky, popř. jiné plnění. Soud považuje takové ujednání za neurčité a s ohledem na shora citovaný § 37 OZ za absolutně neplatné. Pokud se žalobce touto žalobou domáhá zaplacení částky 4 400 Kč za souhrnný poplatek, byla v tomto rozsahu žaloba zamítnuta. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud by byl souhrnný poplatek posuzován jako skrytý úrok z půjčky, bylo by ujednání posouzeno i v rozporu s dobrými mravy dle § 3 OZ, protože výše takového úroku by v tomto případě pohybovala kolem 90 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle §517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 417,07 Kč, přičemž tato částka představuje 18,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,26 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 800 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.