51 C 163/2023-18 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 23 414 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) s žalovaný uzavřeli smlouvy o úvěru [číslo] dne [datum] a dne [datum], na jejichž základě měly být žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v podobě úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný měl o úvěr požádat on-line na stránkách [webová adresa]. Peněžní prostředky měly být žalovanému poskytnuty na bankovní účet, ze kterého měla být odeslána tzv. verifikační platba. Žalovaný se měl zavázat vrátit věřiteli částku 24 524 Kč do 7. 5. 2022, což neměl ani částečně učinit a tím mu měla současně vzniknout povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným měla být žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání dne [datum], žalovaný se jednání nezúčastnil, ani se řádně a včas neomluvil, z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žaloba byla žalovanému doručena společně s předvoláním k jednání dne 10. 7. 2023. Žalobkyně se z účasti na jednání prostřednictvím svého zástupce řádně a včas omluvila. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti; vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Na základě provedeného dokazování (smlouv o úvěru, výpisy z účtu, předžalobní upomínka, smlouva o postoupení pohledávek) má soud pouze za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného dne 17. 1. 2022 částku 5 000 Kč, dne 18. 1. 2022 částku 3 000 Kč a částku 5 000 Kč, dne 19. 1. 2022 částku 5 000 Kč a dne 21. 1. 2022 částku 2 000 Kč, tj. celkem částku 20 000 Kč a dále, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Soud současně nedospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že by žalobkyně v řízení prokázala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru podle výše citovaného § 2395 o. z., příp. jiného smluvního závazkového vztahu. Předložený text smluv o úvěru není žádným způsobem podepsán žalovaným (ani věřitelem), není tedy zřejmé, zda vůbec došlo k uzavření těchto konkrétních smluv o úvěru. Z provedeného dokazování (především z obchodních podmínek) je zřejmé, že věřitel využívá pro tvrzené uzavření smluv o úvěru elektronický způsob uzavření závazkového vztahu. Zvolený elektronický způsob uzavření však nijak kvalifikovaně negarantuje ani neosvědčuje identitu osoby na straně žalovaného v průběhu uzavírání smluvního vztahu. Identitu osoby uzavírající tvrzenou smlouvu nelze mít za prokázanou pouze na základě předložením osobních údajů zákazníka a doložením zaslání peněžních prostředků na daný účet, pokud zde není kvalifikovaným způsobem ověřena identita osoby, uzavírající smlouvu„ po internetu“. Není totiž zřejmé, jaké konkrétní smluvní podmínky byly s žalovaným skutečně ujednány, zvolený způsob elektronické komunikace neautentizuje a neidentifikuje osobu žalovaného důvěryhodným způsobem. I pokud by takovou osobou byl reálně žalovaný, není prokázáno, k jakému konkrétnímu znění smlouvy o úvěru, tj. k jakým konkrétním smluvním ujednáním, se vztahují poskytnuté peněžní prostředky, tj. jaké konkrétní podmínky (včetně obchodních podmínek) byly předloženy žalovanému, s čím žalovaný vyjádřil souhlas a zda se jedná o totožná smluvní ujednání, které jsou předložena soudu jako důkaz prokazující tvrzení žalobkyně. Soud nemůže ničeho zjistit k tomu, co žalovaný akceptoval, obzvláště za situace, kdy je předložena smlouva o úvěru s chybějící kvalifikovanou akceptací žalovaného. Chybí zde i garance nezměnitelnosti tvrzené elektronicky uzavřené smlouvy o úvěru/smluv o úvěru k určitému časovému okamžiku (okamžik předložení textu/návrhu smlouvy žalované elektronickým způsobem), který by dostatečně zaručil, že od takového časového okamžiku již nedošlo ke změně textu smlouvy. Obě předložené smlouvy o úvěru žádnou takovou garanci neposkytují, jedná se o dokumenty, které lze velice snadno vytvořit v textovém editoru, chybí cokoliv, co by dostatečně potvrzovalo, že se žalovaný s textem smlouvy seznámil a tento konkrétní text smlouvy/návrh pak skutečně jako úvěrovaný akceptoval přijatelným způsobem. Nárok žalobkyně však bylo možné posoudit částečně jako důvodný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.) v rozsahu zaslané částky celkem ve výši 20 000 Kč, jako plnění poskytnuté bez právního důvodu, protože v řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky v této výši byly žalovanému zaslány na příslušný účet. Soud proto s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl pouze částečně v částce 20 000 Kč, dále co do vyčísleného úroku z prodlení ve výši 965,75 Kč, důvodný je i úrok z prodlení požadovaný ode dne 8. 10. 2022 do zaplacení, žalovaný je totiž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 2291, § 1970 o.z.). Žaloba pak není důvodná co do požadovaného části vyčísleného úroku ve výši 124 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 980 Kč, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k ujednání, které by žalovaného zavazovalo k jejich úhradě. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl jako nedůvodnou. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 679,62 Kč, přičemž tato částka představuje 70,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,42 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,58 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 919 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 414 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč;