10 C 89/2024-17 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 1. 6. 2022 Smlouvu o bankovních službách (dále jen „Smlouva”), jejímž předmětem byl závazek žalobce jakožto banky zřídit a vést od účinnosti této smlouvy běžný účet č. , č. účtu, , kdy umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky na běžném účtu do povoleného debetu v poskytnutém limitu 20 000 Kč za podmínek stanovených smlouvou o povoleném debetu ze dne 3. 6. 2022. Nedílnou součástí Smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP”), příslušná Oznámení a Podmínky ke Smlouvě.2. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalobce vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný přečerpal finanční prostředky na účtu do nepovoleného debetu ve výši 22 070, 47 Kč. Následně dohodou o uznání dluhu a jeho splácení ze dne 28. 12. 2022 žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal co do důvodu a výše a dohodl se s žalobcem na splacení vyčerpaného debetu včetně smluvních úroků ve výši 17,99 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 1 840 Kč splatných vždy k 25.dni v příslušném měsíci. Žalovaný se zavázal uhradit celý svůj závazek nejpozději do 25. 11. 2023, což nesplnil. Ke dni 14. 11. 2023 činila dlužná částka 22 855, 04 Kč, z toho jistina 19 506,82 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2 554,52 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 793,70 Kč. Žalobce žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2. 10. 2023, jenž byl současně předžalobní výzvou., přičemž žalovaný do současné doby nic neuhradil. Žalobci dále vznikl nárok na částku ve výši 1 200 Kč za vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky, jež doložil.3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Listinné důkazy předložené žalobkyni jsou dostačující, žalobkyně již v žalobě sdělila, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl bez jednání. Soud usnesením vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k věci s tím, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. V souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. připojil k výzvě doložku, že nevyjádří-li se žalovaný v určené lhůtě, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalovaný se k věci ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil, soudu nic netvrdil a ani nedoložil. Žalovanému byla doručena dle o.s.ř. vložením do domovní schránky dne 27. 4. 2024.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný závažně porušil své smluvní povinnosti, a to tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, byla jeho pohledávka převedena z běžného účtu na účet pohledávek a byla uzavřena dohoda o uznání dluhu a jeho splácení ze dne 28. 12. 2022, kterou však žalovaný nesplnil.5. S ohledem na žalobcem předložené listinné důkazy soud žalobě zcela vyhověl, právní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 občanského zákoníku, dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení den následující po dni zesplatnění úvěru.Ve smyslu § 1970 obč. zák. přiznal soud žalobci také úroky z prodlení, když žalovaný se s úhradou dluhu dostal do prodlení dne 15. 11. 2023. Výše úroků z prodlení se řídí ustanovením nař. vl. č. 351/2013 Sb.6. Soud vycházel při svém rozhodování z doložených listinných důkazů, zejména ze smlouvy o bankovních službách a povoleném debetu, z VOP žalobce, z dohody o uznáni dluhu a jeho splácení, z oznámení o úrokových sazbách a zrušení účtu, z výpisu z účtu a z předžalobní upomínky včetně podacího archu.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen ,,a. t.‘‘) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21%.