12 C 284/2024-36 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobce žádal o přiznání shora uvedené částky, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 26. 9. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce (, název, a žalovaným. Na odůvodnění své žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému revolvingový úvěr, který žalovaný čerpal ve výši 39 049,03 Kč, tento úvěr měl být splacen do 26. 3. 2024. Žalovaný však uvedenou částku nevrátil. V žalobě dále uvedl, že smlouvou ze dne 27. 1. 2020 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobci.Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , název, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po dokončení registrace na těchto webových stránkách zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 39 049,03 Kč a splatností dne 26.3.2024.Právní subjektivita žalobce byla doložena výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst.3 o.s.ř.).3. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.4. V posuzovaném případě žalobce soudu předložil listinu označenou standardní informace o spotřebitelském úvěru ve výši 30 000 Kč a dále listinu s názvem Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice. V bodě 3.7. těchto podmínek je stanoveno, že „úvěrová smlouva se považuje za uzavřenou, jakmile vás společnost , název, informuje, že s jejím uzavřením souhlasí, nebo jakmile obdržíte Úvěr, podle toho, co nastane dříve“.5. Z listiny označené „Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 26. 9. 2023“ soud zjistil, že je zde jako věřitel označena , název, a žalovaný jako klient, který „tímto souhlasí s uzavřením úvěrové smlouvy“ s věřitelem, maximální úvěrový limit je 30 000 Kč. Dále jsou zde ustanovení ohledně splácení, výše úroků a celkové splatné částky. Smlouva není opatřena ani podpisem věřitele, ani podpisem žalovaného.Soudu byla dále předložena listina, ve které je uvedena výzva , název, žalovanému, aby zaplatil k datu splatnosti 26. 3. 2024 „povinnou“ celkovou částku 18 330,49 Kč s tím, že celková dlužná částka k datu splatnosti je 39 382,99 Kč.6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 11. 4. 2024 je zřejmé, že , název, . oznamuje žalovanému, že pohledávka ve výši 39 049,03 Kč z titulu „neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , číslo, “ byla postoupena žalobci. Doložena byla také předžalobní výzva žalovanému k plnění ze dne 11. 4. 2024.7. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal uzavření úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Proces uzavření smlouvy prostřednictvím webové stránky , název, , který žalobce popisuje v žalobě, z předložených důkazů nevyplývá. Soudu nebyla doložena žádost žalovaného o úvěr ani informace společnosti o tom, že souhlasí s uzavřením smlouvy, jak je uvedeno ve shora citovaných podmínkách úvěrové smlouvy.Žalobce nepředložil soudu žádný doklad o tom, že žalovaný úvěr čerpal (tedy, že „úvěr obdržel“, jak se uvádí v bodu 3.7 podmínek úvěrové smlouvy).8. Proto soudu nezbylo, než žalobu zamítnout. Žalobce se k nařízenému jednání soudu nedostavil a vzdal se tak možnosti být soudem poučen podle § 118 a o.s.ř..9. Uplatněný nárok nebylo možno přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté bez uzavření smlouvy, neboť, jak je již shora uvedeno, žalobce neprokázal, že žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty a že se tedy na úkor právního předchůdce žalobce obohatil.10. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, měl by tedy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.