37 C 274/2023-12 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 17.7.2023 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 101 564,19 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], dříve [právnická osoba]) dne 12.10.2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpala žalovaná celkem částku 101 564,19 Kč Ani přes opakované upomínky žalovaná svůj dluh neuhradila. Pro případ, že by soud nárok žalobce neuznal z titulu předmětné úvěrové smlouvy, žádá žalobce o přiznání z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka byla převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 na žalobce. 2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Žalobce předložil soudu Smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 12.10.2018, která však není podepsána žádnou ze smluvních stran. Ani z jiných listinných důkazů, předložených žalobcem, nelze objektivně dojít k závěru že by mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, skutečně došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Nárok žalobce by tak případně mohl být posuzován, jako nárok vzniklý z titulu bezdůvodného obohacení, a to v případě, že by žalobce skutečně prokázal, že právní předchůdce poskytl žalované tvrzené finanční prostředky. Z žádných žalobcem předložených důkazů, však tato skutečnost objektivně nevyplývá. Žalobce předložil pouze upomínku k zaplacení a určitou tabulku, která by měla obsahovat žalovanou čerpané platby a připsané platby. Z těchto listin však objektivně nelze dojít k závěru, že by právní předchůdce žalobce skutečně žalované na její účet poskytl určité tvrzené finanční prostředky. Vzhledem k tomu že se žalobce neúčastnil ústního jednání, dobrovolně se tím vzdal možnosti poučení ze strany soudu, podle § 118a odst. 1 a 3, o.s.ř., o nutnosti doplnit svá tvrzení, jakož i je prokázat, jak shora uvedeno. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení, ani důkazní, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, prokazatelně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.