37 C 4/2024-13 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou dne 26.9.2023 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, ) dne 14.3.2005 uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 12 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný žalobci zaplatil 6 900 Kč. Tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Ke dni podání žaloby činí dluh žalovaného částku ve výši 12 000 Kč na jistině a částku 1 068 Kč na kapitalizovaném úroku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, resp. 24.8.2018 došlo k převedení pohledávky na žalobce. Žalobce se domáhal také přiznání zákonných úroků z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., aplikoval soud ve smyslu § 3028 odst. 3 obč. zák. č. 89/2012 Sb. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle § 657 obč. zák. č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle § 39 obč. zák. č. 40/1964 Sb. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům.4. V posuzovaném případě soud zjistil ze smlouvy o půjčce č. , číslo, , že byla uzavřena dne 14.3.2005 mezi společností , právnická osoba, a žalovaným ohledně poskytnutí půjčky ve výši 12 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit za tuto půjčku ještě poplatek 7 968 Kč. Celkovou částku 19 968 Kč měl žalovaný splácet v 52 splátkách po 384 Kč týdně počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy potvrdil žalovaný, že mu částka 12 000 Kč byla předána v hotovosti. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, resp. 24.8.2018 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na společnosti , Anonymizováno, následně na žalobce. Žalobce doložil také svou předžalobní výzvu žalovanému ze dne 26.4.2023 s poštovním podacím lístkem. Soud konstatoval rovněž oznámení firmy , právnická osoba, žalovanému o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015 a ze dne 12.9.2018.5. Z uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč a tuto částku tedy měl žalovaný z titulu půjčky vrátit. Pokud žalovaný zaplatil 6 900 Kč (rozdíl mezi částkou, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, a částkou, která je žalována), zbývá mu uhradit (po postoupení pohledávky žalobci) částku 5 100 Kč. V této části byla tedy žaloba shledána důvodnou a bylo jí vyhověno. Ve smyslu § 517 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. soud přiznal žalobci z jistiny zákonné úroky z prodlení, a to dle požadavku žalobce od 2.7.2015 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb.6. Pokud se týká částky 7 968 Kč, která byla ve smlouvě označena jako „souhrnný poplatek“, je dle názoru soudu ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy spatřuje soud ve výši tohoto poplatku (ten činí přes 60% z půjčené částky) a také ve způsobu tohoto ujednání. Ze smlouvy o půjčce objektivně nevyplývá, co konkrétně uvedený poplatek představuje, zda jde o paušální úrok, poplatek za poskytnutí úvěru či jiný poplatek spojený s úvěrem. Takové ujednání, kdy spotřebitel objektivně nemůže vědět, za co konkrétně a v jaké konkrétní výši má věřiteli uhradit, je neurčité a tedy neplatné.7. S ohledem na neplatnost ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit spolu s půjčkou ještě 7 968 Kč, byla žaloba ohledně této částky zamítnuta. Vzhledem k neplatnosti ujednání o tomto poplatku, nebyl právní předchůdce žalobce ani žalobce oprávněn započítat platbu žalovaného ve výši 6 900 Kč ani částečně na tento poplatek.8. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, žalovaný měl úspěch převažující a měl by tedy ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu poměrné části nákladů řízení proti žalobci. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.