38 C 100/2024-19 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu 1. 2. 2024 se žalobkyně domáhala přiznání žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Na základě smlouvy ze dne 24. 11. 2006 poskytla , právnická osoba, . (dále „právní předchůdkyně žalobkyně“) žalovaném kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč, s úrokem ve výši 21,9% ročně. Žalovaný nedodržovala podmínky čerpání a splácení. Dne 5. 6. 2009 právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky. Požadovala jistinu 35 314,77 Kč a dlužné poplatky, celkem částku 37 094,77 Kč. Žalovaný uhradil v roce 2010 částku 2 500 Kč a v roce 2012 částku 3 000 Kč. Pohledávka byla 14. 12. 2015 postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že pohledávka je promlčena, navrhl její zamítnutí.3. Ze smlouvy ze dne 24. 11. 2006, označené jako Smlouva o osobní kreditní kartě, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč. Smlouva neobsahuje výši úrokové sazby, pouze odkaz na oznámení banky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny. Součástí smlouvy jsou údaje o druhu bydlení žalovaného a o jeho zaměstnání. Smlouva byla uzavřena podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále „obch. zák.“). Z odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 26. 5. 2009 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení s úhradou splatných závazků a vyzván ke splacení pohledávky. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy s účinností od 5. 6. 2009. Z výpisu úvěru k 4. 9. 2009 bylo zjištěno, že dne 27. 11. 2006 byl čerpán úvěr. Žalovaný čerpal celkem 36 702,32 Kč, vrátil 1 387,55 Kč. Ke dni 4. 9. 2009 nesplacený zůstatek úvěru žalovaného činil 35 314,77 Kč Kč, splatné úroky 4 559,09 Kč, pokuta 622,01 Kč a úvěrové poplatky 1 780 Kč. Úroková sazba činila 21,9% ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2015, dodatku z 15. 12. 2015, přílohy k dodatku a dodatku č. 2 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z předžalobní upomínky z 19. 1. 2024 a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 177 592,25 Kč. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 1. 8. 2010, č.j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. , jméno FO, ze dne 22. 2. 2010 k uspokojení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 43 553,13 Kč exekuci na majetek žalovaného. Provedením exekuce byla pověřena JUDr. , jméno FO, . Z usnesení soudní exekutorky JUDr. , jméno FO, ze dne 20. 12. 2023 bylo zjištěno, že exekuce byla zastavena.4. U zdejšího soudu bylo pod sp.zn. , spisová značka, exekuční řízení k vymožení částky 43 553,13 Kč s příslušenstvím a nákladů nalézacího řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález ze dne 22. 2. 2010 k návrhu právní předchůdkyně žalobkyně podanému rozhodci dne 3. 11. 2009.5. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému od 24. 11. 2006 možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 40 000 Kč. Dne 27. 11. 2006 žalovaný poprvé peněžní prostředky čerpal. Celkově bylo žalovanému poskytnuto 36 702,32 Kč, žalovaný vrátil 1 387,55 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpané prostředky v měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané částky. S účinností k 5. 6. 2009 právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a žalovaný vyzván k okamžitému splacení poskytnutých peněžních prostředků. Dne 3. 11. 2009 bylo zahájeno rozhodčí řízení, v němž byl dne 22. 2. 2009 vydán rozhodčí nález ukládající žalovanému povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 43 553,13 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Dne 1. 8. 2010 k žádosti soudní exekutorky o pověření k provedení exekuce uvedené částky byla nařízena exekuce na majetek žalovaného.6. Ve smyslu ust. § 261 odst. 3 obch. zák. se tímto zákonem řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497). Podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS publikované dne 22. 5. 2008 v Úředním věstníku Evropské unie členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle § 391 obch. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba od dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného (odstavec 1). Podle § 397 obch. zák. platí, že nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Ustanovení § 402 obch. zák. určuje, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Dle odst. 2 nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště.10. Dle ustanovení § 3028 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 3). Z ustanovení § 3036 o. z. vyplývá, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.11. Podle nálezu Ústavního soudu z 17. 7. 2019, sp.zn. I. ÚS 1091/19: „Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle § 403 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a § 14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.“12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2021, sp.zn. , spisová značka, , „ … po subjektech, které nepatří mezi pravidelné poskytovatele úvěrů nebo mezi obchodníky s úvěrovými pohledávkami, a jejichž podnikání nebylo bytostně dotčeno tím, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu vydal dne 11. 5. 2011 usnesení sp. zn. , spisová značka, , lze požadovat, aby se s tímto usnesením seznámily zásadně (nevyjde-li v průběhu řízení najevo, že o něm věděly, nebo se zřetelem ke všem okolnostem věci měly vědět, dříve) nejdříve okamžikem, kdy došlo k jeho uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (20. 10. 2011). Přísnější požadavky lze však klást na subjekty, které jsou pravidelnými poskytovateli úvěrů nebo obchodníky s pohledávkami poskytovatelů úvěrů. S přihlédnutím k tomu, že veřejnost se s tímto usnesením mohla poprvé seznámit nejdříve 23. 5. 2011, kdy bylo zveřejněno na webových stránkách Nejvyššího soudu, není rozhodčí žaloba, podaná některým z těc