38 C 191/2024-42 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela po prověření schopnosti splácet úvěr (na základě klientských informací a lustrací v externích úvěrových registrech) dne 17. 7. 2023 prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla částku 15 000 Kč. Žalovaná svou povinnost řádně splácet úvěr (spolu s poplatky za volitelné služby) neplnila, dostala se do prodlení, uhradila na pohledávku pouze částku 1 482 Kč, proto žalobkyně úvěr ke dni 12. 1. 2024 zesplatnila. V důsledku zesplatnění pohledávky žalobkyně nad rámec dlužné jistiny ve výši 14 374 Kč požaduje též poplatky za bezpečnou splátku výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 1 485 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč, úroky ve výši 2 940 Kč a účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze smlouvy o úvěru ID žádosti , číslo, (č. l. 31-35) uzavřené mezi účastníky dne 17. 7. 2023, namísto podpisu žalované uveden kód , číslo, , soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 495 Kč splatný v 24 měsíčních splátkách po 625 Kč. Celková splatná částka činila 20 640 Kč, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) 49,1 %, v rámci smlouvy byly sjednány doplňkové služby express výplata za 199 Kč (placena jednorázově), dále služba Bezpečná splátka za 99 Kč měsíčně, SMS servis za 49 Kč měsíčně. Poplatek za korunový odklad činil částku 1 485 Kč. Součástí smlouvy byl též splátkový kalendář s předpisem jednotlivých plateb. Ve smlouvě s úvěrovými podmínkami jsou též uvedeny důsledky nesplácení úvěru v podobě možnosti zesplatnění celého úvěru a náhrady nákladů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání a smluvních pokut ve výši 500 Kč. Z výpisu z účtu (č.l. 12-15) soud zjistil, že žalované byla dne 17. 7. 2023 na účet č. , č. účtu, zaslána částka 15 000 Kč. Ze sazebníku (č.l. 16) soud zjistil výši jednotlivých poplatků. Z potvrzení (č.l. 18) soud zjistil, že žalobkyně ověřovala bonitu klienta. Z potvrzení (č.l. 19) soud zjistil, že byla provedena platba – vyplacena částka z úvěrové smlouvy na účet žalované ve výši 15 000 Kč. Soud konstatoval dokument Posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 20-21). dále soud konstatoval fotokopii občanského průkazu žalované , Jméno zainteresované osoby 0/0, (č.l. 22-23). Z výpisu z účtu žalované (č.l. 24-25) soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu v období od 1. 6. 2023 do 30. 6. 2023 činil -132,89 Kč. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru (č.l. 26-31) soud zjistil údaje o poskytovaném úvěru, stejně jako údaje o žalobkyni a další. Dále soud z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 17) zjistil, že po dopočtu na základě zesplatnění pohledávky a započtení úhrad v částce 1 482 Kč činila její výše 22 080,46 Kč. Žalované byla dle zjištění soudu zaslána výzva k úhradě dlužné částky ve výši 6 101 Kč ze dne 27. 11. 2023 (č.l. 36), dále byla žalované zaslána výzva k zaplacení celé dlužné částky (č.l. 38) ze dne 12. 1. 2024 vyčíslené na 21 921 Kč a předžalobní výzva ze dne 9. 2. 2024 (č.l. 40).4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Soud má za zjištěné, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 17. 7. 2023 poskytla žalované částku 15 000 Kč, splatnou ve 24 měsíčních splátkách, a to za poplatek ve výši 495 Kč. Žalovaná též čerpala doplňkové služby (express výplata, SMS servis, bezpečná splátka), dostala se však do prodlení s úhradou jednotlivých splátek, uhradila pouze částku 1 482 Kč, a žalobkyně následně dlužnou částku ve výši 21 921 Kč zesplatnila.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.10. Dále soud hodnotil, zda žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci , Anonymizováno, v. , jméno FO, a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti spotřebitel