38 C 289/2024-32 — Okresní soud v České Lípě

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne 26. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30 000 Kč, kterou žalované poskytla v hotovosti. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku 14 730 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 20. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 20 000 Kč, kterou žalované poskytla v hotovosti. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaná od uzavření smlouvy uhradila částku 640 Kč. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupeny na žalobkyni.2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze zákaznické karty ze dne 26. 10. 2020 (č.l. 14) bylo zjištěno, že žalovaná označila jako svůj zdroj přijmu úřad práce, je na mateřské dovolené. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem čím 31 253 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 20 500 Kč. Externí splátky jsou 5 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 15 250 Kč měsíčně. Ze zákaznické karty ze dne 20. 1. 2021 (č.l. 15) bylo zjištěno, že žalovaná označila jako svůj zdroj přijmu úřad práce, je na mateřské dovolené. Žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem čím 31 263 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 18 000 Kč. Externí splátky jsou 5 000 Kč měsíčně, interní 3 744 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou ve výši 15 900 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 10. 2020, v níž je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaná jako dlužník (č.l. 16 -70) soud zjistil, že žalované byla na základě této smlouvy poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se zavázala splatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem 33 963 Kč, tvořeným úrokem 24 177 Kč, částkou za zpracování 1 500 Kč, za flexibilní a komfortní splácení 8 286 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy úvěr splatit v 78 splátkách po 851 Kč, poslední 776 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 150,23%, úrok 88% ročně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 1. 2021, v níž je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaná jako dlužník (č.l. 18 - 19) soud zjistil, že žalované byla na základě této smlouvy poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se zavázala splatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem 24 946 Kč, tvořeným úrokem 19 282 Kč, částkou za zpracování 1 500 Kč, za flexibilní a komfortní splácení 4 164 Kč. Žalovaná měla dle smlouvy úvěr splatit v 21 splátkách po 2 270 Kč, poslední 2 255 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 142,04%, úrok 86% ročně. Z listiny označené jako Zařazení zákazníka do pojistného programu z 26. 10. 2020 (č.l. 20) bylo zjištěno, že žalovaná přistoupila ke skupinové pojistné smlouvě z 8. 2. 2019, Jejímž předmětem bylo životní pojištění účastníků. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovanou o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s uvedením aktuální výše pohledávek vůči žalované 135 717,32 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 21). Z tabulky umoření z 2. 10. 2023 (č.l. 23) bylo zjištěno, že žalovaná z úvěru ve výši 30 000 Kč uhradila částku 14 730 Kč. Z tabulky umoření z 2. 10. 2023 (č.l. 22) bylo zjištěno, že žalovaná z úvěru ve výši 20 000 Kč uhradila částku 640 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (ISAS) má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni.4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem 50 000 Kč platbami ze dne 26. 10. 2020 ve výši 30 000 Kč a ze dne 20. 1. 2021 ve výši 20 000 Kč. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 15 370 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, – , právnická osoba, v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v , adresa, , potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.11. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření dvou smluv o úvěru, na které vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. , Anonymizováno, ) mají věřitelé po